Když jsem jednou studoval stránky http://www.dalnice.com, našel jsem tam fotku zatopeného mostu u Borovska. Chtěl jsem ho vidět na vlastní oči a ze vzduchu, protože je to unikát. Předloni v srpnu jsem si naplánoval první pokus, ale ten v noci zhatila prasklá hadička od záchodu a šest kubíků vody v baráku. Lítal jsem celý den, ale jen s hadrem v ruce. Myšlenka na most vyplavala znova začátkem května, inspirována mimo jiné Mlčochovým letem z Doubravčic do Tišnova (142 km).

Jako den D vyšla sobota 8.5., která měla přinést po dlouhé době bezvětří. Pršet mělo začít až v deset a tak jsem si naplánoval let od šesti do osmi, abych to za sucha stihnul zpátky. Vstávání v pět ráno má svoje kouzlo, ale i bez snídaně se dá přežít. Trošku mě překvapila teplota, byly tak 3 stupně, ale aspoň mi pára od pusy pomohla určit směr větru, který ani nenadzvednul větrný pytel. Taky co čekat jiného v šest hodin ráno. Startuji na louce u Háku v Senožatech (okres PE), rozkoukávám se (kupodivu nezapomínám fotit místo startu jako posledně) a letím k dvojitému mostu na 75. km dálnice D1. Pak pokračuji nad okolními vesnicemi na sever až k přehradní nádrži Švihov (říká se jí podle řeky Želivka a vodu z ní pije půlka Prahy a jižní okolí), a za chvíli jsem u zatopeného most u Borovska. Vypadá jako zapomenutá letadlová loď – přistání by asi šlo, ale start směrem nad vodu a proti kopci by nebyl nic moc. Jestli si někdy koupím Agamu, tak snad bych o tom mohl zauvažovat. V lese kousek dál ve směru původní naplánované dálnice je ještě jeden malý most a pak už je to kousek ke hrázi Švihova. Sypaná hráz působí impozantním dojmem i ze vzduchu , hned vedle ní je úpravna vody.

Po přečtení letu Radka (mlcocha) a trapné Romanovy věty:

,, Kromě toho se asi na dost dlouho usadil na čele tabulky. jen malá nápověda, traťová rychlost 50km/h.“

Jsem dospěl k závěru, že s tím zkusím zahýbat. Sledoval jsem počasí každý den.Je jaro a tak se předpovědi mění z hodiny na hodinu.V pátek, ale bylo vymalováno.V sobotu to zkusím.U Radka jsem se inspiroval vstávání ve 4hodiny(díky Radku). Normálně na kameň vstávám těsně pře pátou). Oželel jsem páteční lítání a oživil zimní přípravu. Zkonzultoval s kamarádem Michalem. (je pečlivější jako já) Nerad bych někomu vlétl do zakázaného prostoru. Poláci totiž nemají tak dobře propracované mapy a notam se nám zdál pochybný.

Rozhodnuto zkusíme cvičně 184km.Večer chystám věci do auta a jdu rychle spát.

Ráno krásně tma a tak vyrážím směr letiště (v mém případě traktorová točna) Docela teplo bylo, nefoukalo skoro nic. Poskládal jsem stroj nachystal padák zašel na malou. A jdeme na to.Samozřejmě , že když chci startovat 5:50 tak nefouká a tak jsem odstartoval kolem 6:30 na podruhéJ

Ty myšlenka mě samozřejmě napadla už dávno, letět po větru z Prahy do Brna. To napadne každýho. Berx se o něco podobného už pokusil, ale v opačném směru. Spíš je zajímavé, jak dlouho trvala cesta od prvotní myšlenky k jejímu uskutečnění. Samozřejmě by se dalo odstartovat někde u dálnice, letět podél ní a mít doprovodné auto. To mi ale připadalo nadmíru zbabělé. Já jsem měl v plánu dobývat Moravu hrdinně, bez jakékoli pozemní podpory co nejvíc si užít ten prvek dobrodružství letu do neznáma.

Znovu jsem myšlenku oprášil před 14 dny, kdy jsem zapomněl v Býkovicích spacák. Jožka Káčer ho předal Márovi Schulzovi a já Márovi zavolal, že si pro něj někdy přijedu. Nebo přiletím. Nejdřív jen tak ze srandy, ale když jsem se podíval na mapu, tak to zase tak nereálný nebylo. A když jsem se podíval na Medarda, co předpovídá na sobotu 17.4., tak bylo rozhodnuto.

Nechtěl jsem ponechat nic náhodě, udělal jsem si i přípravu, vytisknul mapičku, poladil přídavnou nádržku, nabil baterky, zadal do GPS souřadnice Smradlavky a když jsem se tak koukal na mapu, přidal jsem jsem ještě jeden otočný bod hráz Želivky, abych letěl nad údolní nádrží nadélku. Dokonce jsem si připravil i pití na cestu, hajzlpapír do kapsy, no prostě myslel jsem na všechno.

A pak jsem udělal to nejtěžší, nastavil budík na 4 ráno a nedal si večerní láhev vína.

Můj první let do Kameňa

Celé dopoledne jsem se v práci třepal na to, až vlítnu do luftu. Z okna jsem pozoroval třepotající se vlajky a přitom stále kontroloval předpověď počasí, která slibovala více méně jen vánek. Pěkně modrá obloha s několika obláčky slibovala začínající termiku do které si s motorem troufnu a budu moci občas i vypnout motor a využít stoupání pod mraky.

Těšil jsem se, že v tak nádherném počasí vyletí spousta stejných nadšenců a právě proto jsem zavítal na profláklou startovačku Smradlavka. Když jsem dorazil na místo, nebyla tu ani noha a vítr docela bušil do větrného pytle, přesto jsem za nedlouho odstartoval a nastoupal přiměřenou výšku. Jak na potvoru ten nejhezčí mráček byl přímo nad Tišnovem a tak jsem nelenil a v dostatečné výšce nad městem vypnul motor a začal točit. Padák se mi občas pohupoval ze strany na stranu ale rozhodně stálo za to poslouchat svištění šňůr, výpletu na koši a do toho takřka pravidelné pípání vária, kde bylo něco kolem 2m/s.

LET DO MORAVSKÉHO KAMEŇA 20.3.2010. PRVNÍ LET ROKU 2010

Tak po té zimě koukám pořád do vzduchu a ten vítr fouká a fouká. Přemýšlel jsem o letu třeba na Ukrajinu při tom větru co foukal. A z Třebechovic pod Orebem , kde bydlím a lítám, by to bylo hned. Ale to odbočuji.

Rozhodování na můj první let do Moravského kameňa trvalo trochu déle, jelikož jsem z východních Čech a ne z Moravy. A nechtěl jsem, aby první let do kameňa v letošním roce letěl někdo z Čech ale z  Moravy. Ale když jsem se připravil a o tom to je, tak jsem vyrazil pěknou středu brzy z pracprocesu a stál jsem na startovačce. Celý den bylo móóóc pěkně. Jenže po příjezdu a vyndání všech instrumentů se vše obrátilo a vítr se stal opět mým velkým nepřítelem. Tak jsem vše zabalil a a jel domů. Byl jsem tedy spíš dost na s…ný. To počasí????? Ale nevadí. Pozemní příprava mohla pokračovat.

V sobotu, tedy v pracovní sobotu jsem neustále sledoval počasí, až odpoledne nastalo to vytoužené očekávání. Přestal foukat vítr. Všeho jsem nechal, zahodil nářadí na zahradě, všechny jsem opustil a stál jsem na letišti/ destinace Třebechovice pod Orebem – u Dubu/. Nalil jsem palivo do draka a připravil se na start. Jenže nastala klasika, zas ten vítr. Otočil se a ještě přidal na rychlosti. Touha letět byla silnější.

MORAVSKÝ KAMEŇ 2010

MOTTO:

KAŽDÝ BY MĚL SVÉMU SPORTU DÁT NĚCO ZE SEBE.

MORAVSKÝ KAMEŇ je přeletová soutěž, jejíž třetí ročník vyhlašuje:

Ing. Roman Pavlík , Petr Proks a spol.

(jury se během roku plynule mění, dle toho jak se zájemci chovají k vyhlašovateli)

pro období od

15.2. 2010 do 31.10. 2010

v kategorii

MOTOROVÝ PARAGLIDING

ÚVOD A O CO JDE:

O nic jen o pěkné lítání pro všechny. Pro staré kameňáky jen poznámka, přečtěte si ty pravidla také, jsou jiné než v loňském roce!!!

VÍTEJTE NOVÁČCI.

Je spousta nových pilotů, kteří udělali pilotní průkaz a létat kolem letiště je už nebaví. Jde nám o to zdokonalit jejich umění a tím i bezpečnost letu. Jenom plánováním a přemýšlením o letu se pilot zdokonaluje takticky a letovými hodinami se zdokonaluje po pilotní stránce. Soutěžení v jakékoliv podobě tedy zvyšuje Vaše pilotní umění. Je čas si to uvědomit. A od toho Kameň je. Naučíte se plánovat let, pracovat s mapou a předpovědí počasí. Naučíte se základům focení ze vzduchu, zjistíte na co Vaše křídlo ještě má a na co už ne, a že uletět stovku zase taková sranda není.

VÍTEJTE BORCI.

Už nejste žádné ořezávátka, máte už za sebou pár hodin? Sice nejste soutěžní typ, ale a přece jenom se díváte kolem sebe, jak na tom jste v porovnání s ostatními? Pracovat s mapou už umíte, ale proč mají ti nejlepší tu spotřebu tak malou, přes to že mají stejný motor? No protože už mají zkušenosti. Sem tam se svezou ve svahovém proudění, sem tam využijí nějaké bubliny a ono se to sečte. Je třeba se jim přiblížit nebo je předehnat. A od toho Kameň je, srovnávat se s nejlepšími znamená zdokonalovat se.

VÍTEJTE SUPERBORCI

Létat super vzdálenosti s plnou nádrží už Vás nebaví, létat mezi tyčkami taky není Vaše parketa? Létejte termiku. Sice to není takový odvaz jako bez motoru, přece jen ten motor něco váží a odpor to má jako prase, ale zase máte jistotu že nevyhnijete do lesa, nebo do rybníka. No a když to vypnou, nebo Vás to přestane bavit tak se to prostě nastartujete a letí se domů. Ten trénink v odpolední termice se rozhodně neztratí.

VÍTEJTE TRYSKOVÍ PILOTI

I na Vás jsme mysleli, v poslední době se začínají prosazovat motorové speciály. Je třeba, aby se i jejich piloti ukázali. Jedna z doplňkových cen letos bude cena o největší traťovou rychlost. Tak nám tedy ukažte, co to umí. V prosinci na Falconu pak zhodnotíme zda se to vyplatí.

Takže pro letošní heslo bychom mohli zvolit:

VÍTEJTE VŠICHNI.

Jak je patrno všichni jste vítáni a každý si může zvolit svou stopu vzduchem a porovnat se s kamarádem, který letí zrovna tu Vaši stopu.

UŽ TO FACHČÍ, KAMARÁDI OMLUVTE VÝPADEK ALE JÁ ZA TO NEMŮŽU TENTOKRÁT JSEM DO TOHO NEREJPAL

Vážení přátelé, dlouho jsem váhal, ale když vidím oči některých mých mladších kolegů je mi smutno. Ty oči jsou potaženy blankou nevědomosti a idealizováním si věcí kolem sebe. Zvláště pak faktů týkajících se jejich současného či budoucího manželského života. Pokud to bude číst žena či silně zamilovaný jedinec bude si myslet, že mám něco proti ženám. Kdo mne zná ví, že opak je pravdou. Ženy miluji ve všech podobách a věku. Jsou kořením našeho života, mají v našem životě nezastupitelné místo a je nutno je milovat pro jejich krásu, city a absolutní  nedostatek logického myšlení.  Nakonec i fyzicky jsou do pozdního věku (našeho) nezastupitelné. Jsou hebké a milé na omak, na rozdíl od kamarádů, zpravidla nesmrdí, lze je objímat a tak..... Neexistují nepěkné ženy, na každé, když ji poznáte blíže, se najde něco pěkného, milého, třeba jen charakterová vlastnost, posunek, nebo třeba i vztah k radovánkám, který by jste zrovna tady nečekali. Zkrátka všechny jsou krásné. Kdo s těmito větami nesouhlasí je buk a pro menšiny nepíšu!