Tak máme další rok téměř za sebou. Zaplať pánbůh, řekli by věřící. Do prdele s ním, říkám já. Ještě pár takových a jdu se bodnout. Práce málo, do žlabu vysoko a lítání stálo taky za prd. Kdo ví jestli dám letos alespoň 40hodin. Na jaře, až do června to počasí nestálo za nic. Sice jsem se pořád chystal na velkou ránu, ale motor byl zásadně proti. Chlastal jako mlýn a já nevěděl čím to bylo.  Pár naplánovaných flugů převratné délky, ale skutek utek, no nic méně, fotky s plnou nádrží na startu, bych mohl prodávat. Nějak se nedařilo. V červnu a v červenci jsem se věnoval závodění. Tedy ne osobně, ale na MR a MS jsem byl, kdo z nás to může říct. Hodně jsem se na to těšil. Po stránce poznání mne to tedy nezklamalo, viděl jsem pány piloty a jejich výkony, které hned tak nevidíte. Viděl jsem kam kráčí světový paragliding, jak z hlediska výkonů tak z hlediska techniky a jako patriot, jsem byl jsem spokojen s tím, že ať jde kam chce, pořád do toho směru kecáme i my, a ne málo, zvláště jsem byl potěšen tím jak naší výrobci bez rozdílu značky spokojeně zvládli nástup zázračných reflexů. Můj názor při pohledu z blízka? Úžasně rychlé brka, ale na normální lítání bych to nechtěl. Čisté Dčka a možná víc. V minimaxech, slalomech, zkrátka tam, kde jsem to viděl z první řady, jsem moc nadšený nebyl. Tam kde se normální křídlo zatřepalo a upadlo ouško, tam reflex upadl naráz a minimálně půlka, když ne celý. Jako by byl v křídle nižší tlak, nevím. Ale stihačka to je, marná sláva. Po stránce lidské, jsem už tak nadšený nebyl, ale v mých letech, už lidi trochu znám, idealismu jsem již prost. Jak jde o prestiž a kačky, tak člověk nezná bratra. No na velkých závodech to tak holt je. Ještě, že máme Kameň.