Raní start proti stromořadí a mírně do kopečka byl náročnější, ale su tam. Pro změnu čekáme na Tondu (nepotřebuji větší nádrž, musím startovat s Tondou) letíme tentokrát mrknout na televizní vysílač Kojál, který se nachází na rozhraní Moravského krasu a Drahanské vrchoviny. Můj otočný bod bylo tentokrát letiště Kotvrdovice, ono by to dál možná i vyšlo, ostatní to točily v Jedovnicích, ale pohodovej let mám radši jek čučení na nádrž. A tak si užívám pro mne neznámou krajinu, sem tam otočka, tuhle vyklesat, jinde přeletět lesy s dostatečnou výškou (stejně by to asi nestačilo, ale mám víc času se toho špatně zvolenýho palouku bát). Při jedné zatáčce proti slunku jsem si zdravě kýchl a sledoval to co ze mě vyletělo šikmo nahoru, aby se to vzápětí vrátilo. Vysmátej a s ulepeným xichtem si užívám pro mě ne moc častý ranní let.
Dopoledne návštěva místního aeroklubu a jejich otevřeného dnu, letové ukázky a stojánka všeho co lítá a my kolem poledního musíme razit domů. Ještě před odjezdem Pája pronesla něco o tom že to sice v Neděli večer bude taky letový, ale že prý se mně nechce a budu doma, pak se podívala směrem k ostatním, mávla rukou a pronesla „von stejně zdrhne". Nejen že mám moc hodnou ženu, ale i chytrou. Nedělní polítání okolo balónu bylo taky bezva. Takže Toníku, ještě jednou moc děkuji a těším se zase příště.

a vo tom to je Proksík