Takže vyrážíme, musím uznat, že na to jak bylo háčkovi blbě snažil se pádlovat, jeho raritou bylo soustavně napodobovat páva a říhat tak, že v Červenci padalo listí. To první mi nevadilo, měl jsem největšího ptáka na řece, ale to druhé bylo dost nechutné, smrdělo to jak žebrákovi z igelitky a vtipnost to postrádalo. Ještě jednou mi háček vyrazil dech a to při přenášení lodě na jezu v Dolních Kounicích najednou zmizel. Na římse po které jsme šli si nevšiml díry a po zádech spadl dolů do rákosí. Naštěstí to dopadlo jen odřeninou, ale v první chvíli to vypadalo strašně.

Volej do Cvrčovic neměl konce a posezení na prkýnku už bylo dost bolestivé, dokonce i háček přestal dělat páva a i jinak se projevovat. Konečně Cvrčovice, klobásky, sodovka a hlavně odpočnout prdelím. Číslo 5 určitě schválně píchl loď aby nemusel jet dál, a někteří to taky vzdávali.

Šikec, Šediváci a Mechy vyplouvají, no a ostatní čekáme na Jarka, protože se nám zdá zásadní vědět, kde je konec plavby a bude čekat auto. Loučím se s háčkem, prý spěchá a zbytek vody jedu s Jarkem. Sranda je pořád, pistolkama na vodu nenecháváme nikoho suchého, jen už se fakt nedá sedět, bolí to, dře a pálí. Konečně konec, vytahujeme loď z vody, líbáme zem a tiše pláčem. Auto je tu, vše klape jak má, jen Šikec, Šedivák a Mechy jsou někde dál po proudu před námi. Je dobré vědět kde přistát, ale kluci už nesou lodě po silnici, takže konec dobrý, všechno dobré.

Po celodenním sezení a pádlování bolí i vlasy, ale bylo to super, děkuji Jarku a Lenko za betelné den.

a vo tom to je Proksík