|
Jako každý rok přijíždím pozdě, kdy z dálky už jsou vidět padáky nad Pálavou. Takže s nikým se moc nevítat a hurá do luftu. Nádrž po okraj, času do západu ještě fůra jen ten foťák nebere kartu formátovanou pro OS Linux, myšlenku vyměnit ji za letu za kartu z kamery na helmě zavrhuji, obě věci se v opocených vinohradech špatně hledají, takže sobota bude bez fotek. Začíná přifukovat, tak s jistotou radši proti větru. Dole to trochu drncalo, ale nahoře rovné luft jen ta rychlost. Pěkná hodinka a půl, ale to hlavní bude zítra. Večerní pokec se protáhnul, děkuji všem za dobroty, co jsem mohl ochutnat a i Tonda měl meruňkovici, které říkal slivovice a nejen že byla pitelná ono to i chutnalo (pokazli to jen soustavným zpíváním " my máme rádi víno" kterou jsem horko těžko dostával z hlavy). Ráno foukalo, ale ne zas tak moc a hlavně pod Pálavou se válela mlha. Ranní pilot moc nejsem, ale když Franta zmizel v luftě, zvědavost zvítězila. Start od auta na tři kroky zadarmo (dá se startovat dle Tondy i do „esíčka“ ,ale to ještě neumím).
Odměna za to ranní vstávání byla veliká. Ticho, Pálava zalitá vycházejícím sluncem a dole se válící mraky. A pak, že nemáme moře. A když se do těch chuchvalců vlítne za chvíli máte mokrou hubu. Krásný skoro dvě hodinky v luftě, chce to větší nádrž. O tom že to dnes bylo něco extra dokazovaly tváře přistávajících pilotů. Ono to ranní polítání má něco do sebe a když je to na Pálavě, tak o to víc.
a vo tom to je Proksík
|
