Po cestě drobet prší, cca 5km jsou solidní louže a dostávám aquaplaning v kolejích… No, Luďa jistě ví co dělá, kontroluju telefon a je tam něco o „menším přeháňkovém mraku“. Menší, tak to bude v pohodě. Na značkách už byl i Roman, taky se asi nenechal dlouho přemlouvat. Zdravíme se a regulérně prší…. No nic, to přejde… 10 min déšť 5 min nic… znova a znova… Nervově nejstabilnější Luděk už to nevydržel a pustil se do krásného bezvětří byť viditelnost nic moc a slabý déšť taky na náladě nepřidával. Super rozbalujeme taky a začíná pršet zase. Fofrem uklízíme a povadle čumíme do padajících kapek deště a začínáme poslouchat sami sebe, jak hudrujem poraženecké řeči, že to nemá cenu…ale zase přestává a přece ho tam samotného nenecháme…:) Bezvětří, ale přes to krásný start a už si to fičíme vzduchem. Byť sem tam proletí kapka deště. No alespoň nemrzne…i když rukavice bych unesl… Pelášíme si to krásným vodním olejem a je vidět, že si to všichni užíváme. Samé točení a houpání no radost…
Nad zámkem v Dolních Kounicích to točíme pomalu zpět, po cestě se kocháme prostředím řeky Jihlavy no je na co se dívat…. Byť moc vidět není. Zkouším otočku podle Pilota se speedem na konec, no nechám si to radši ukázat. Nicméně jsem si pěkně „zablbnul“… Přistáváme všichni v cajku na letišti, jen já jsem mohl být o pár metrů kratší, snad i tak bude úrody dost a všichni jsme si to evidentně užili. Žádná pořádná fotka, ani dlouhý přelet, prostě nic závratného, ale čistá radost z letu a setkání a já jsme upřímně rád, že jsem tam s nimi byl prostě a užil si HEPY LET…byť mě čeká sušení padáčku…

Lukáš Kočica