Další let na HepyLety Luďek Svoboda

Ani nezastavuju a pokračuju sondovat na další záložní bod, Strachotín. Tam to vypadá dobře, Pálava v mírném oparu vystupuje nad hladinu novomlýnských nádrží. Skládám krosnu a volám klukům, kde jsou, teprve se potkali na raketách a není mi jasné, jestli vůbec dorazí. Absťák mě žene kupředu a tak startuji sám v 9:30 a ordinuju si výlet kolem Pálavy. Přízemní vrstva i přechod přes ni je klidný a tak mám čas si vychutnávat krásné scenérie, pro které do vzduchu lezeme. Na nasvícené straně Pálavy potkávám první stoupáky letošního roku a zkouším se v nich mírně kodrcat, moc velký efekt to zatím nepřináší.
Zavzpomínám na vojnu při pohledu na bývalá mikulovská kasárna a kolem návětrné strany Svatého kopečku se dostanu až k Mikulovu. Přichází menší komplikace letu, jde mi špatně přidávat plyn, zaseklé lanko, nebo cosi, automaticky to po větru na volnoběh posílám přes Mikulov do bezpečné zóny polí, kde se dá v pohodě přistát. Po chvíli zjišťuju, že se mi cár rukavice namotal do ovládací rukojeti a lanka. Vymotávám ho a vytrhávám, závada je tím ve sto metrech vyřešena a já můžu pokračovat v letu. Rukavice půjdou do koše, ale jak říká klasik, mít dostatek místa na nouzák, to je základ.
Je zima, nehnízdí ptáci, mám motor po kontrole a tak si troufnu nafotit i kostelík na Mušově. Ale v každém okamžiku jsem připraven a schopen přistát na ostrově, kdyby to kleklo, voda není na seznamu možností, i když mám na sobě automatickou vestu. Znovu naberu výšku, vyklouznu z mlžného oparu a vracím se na letiště k autu.
Po hodině a pár minutách letu se vracím zpět na start, kde vidím Jarka testovat prototyp nového reflexu od Axise. Už v mírně rozbitém luftu spokojeně sedám a vracím se z říše relaxu na pevnou zem.

Letu zdar  Luďek Svoboda