30.4.2014 Říčany - Čarodějničí let Tisk
Hodnocení uživatelů: / 6
NejhoršíNejlepší 

Předpověď na dnešní den nevypadala příznivě, ale po celodenním Lukášově nátlaku vyrážíme do Říčan. Přece nebudeme sedět u ohně a opékat špekáčky. Po příjezdu proběhla pravidelná kontrola před startem včetně dolití paliva do našeho tandemového motorového koštěte značky Rotax. Naplánovaný let do Tišnova a zpět. Po startu otočka nad Říčany, kde nečekaně vyběhl Slávek z obchodu a zdálo se, že mává, i když slíbil, že bude hrozit, takže pozdrav a vyrážíme okouknout hrad Veveří. Nad automotodromem Lukáše začal nasávat velký černý čarodějnický mrak a nechtěl ho pustit dál, ale bojoval, nedal se a zvítězil. Blížíme se k Veveří, kde jsem předpokládala kontrolu kolegyň čarodějnic na nádvoří hradu. Jenže místo chystání bujarých oslav a stavění hranice nebyla nikde vidět ani noha, natož nějaké to koště. Tak pokračujeme dál.

Lenka

 

Jsme nad Veverskou Bitýškou, kde dominovala po celé délce kam jsme dohlédli špinavá voda. Nalétáváme a hledáme Chudčickou křížovou cestu s kapličkami, která stoupá východním směrem do kopce. Podařilo se. Míjíme Sentice kde je vcelku mrtvo a nic se tam viditelně neděje.
Letí nám to poněkud pomaleji než jsem čekala, ale dá se to, už bylo i hůř… Už jsme nad kopcem Klucanina 401 m.n.m, kde je rozhledna, tak šup foto. Jsme u Tišnova a vidíme kopec Květnice 470m.n.m. Takže splněno a točíme to zpátky, plánovaně přes Čebín. Prolétáváme Čebín, musíme hodit Proksíkovi tatranku a doufáme, že ji tentokrát najde. Pro jistotu házíme i druhou, kdyby náhodou. (poznámka redakce: lžou nic nehodili, sežrali to v luftě) Malinko zlobil vítr, takže cesta tam nám trvala 50min,ale zpět to byl hukot. Zvládli jsme to za 15min. Musím přiznat, že mě poněkud zarazilo vypnutí motoru v neobvykle vysoké výšce, ale co už, přece nebudu Jarkovi bušit do zad a panikařit co se to děje. Možná to nechápal ani ten dav lidí u ohňe na Říčanském koupališti.
Takže opět bezva let, jen příště si dám špunty do uší, řev motoru udělal svoje. Přistáli jsme a já měla šíleně zalehlé uši a nic neslyšela. Na to mi Jarek odpověděl, že horší než normálně už to být stejně nemůže. No, že jsem radši nemlčela. (poznámka redakce: modrou ženu si Jerek vybral)
Balíme a nakládáme naše motorové koště Rotax na vlek a hurá domů. Byla jsem nakonec ráda, že jsme nedali na předpověď a nechali se od Lukáše ukecat. Pěkný večer to byl.

Lenka