Nemusí pršet, ale i tak to jde...:) |
Vždycky se nepodaří ideální počasí, dobrá viditelnost, kolikrát by člověk byl rád, kdyby aspoň nepršelo. V neděli bylo všechno výše zmiňované, ale i přes to, moc jsem si to užil. To je tak, když se potká více lidí se stejným postižením při oblíbené činnosti…. :) Domluva na 09 hodin, na Raketách, ale krátce po výjezdu už Roman avizoval, že prší a že se na to vyprdneme… nu což neochotně jsem začal stáčet dědečka automobila směrem k domovu, když tu náhle, jako ze záhrobí SMS od Luďka „Jsem na místě a jdu lítat.“ Není nač čekat, brzdové destičky zazpívaly svojí píseň o cestě na autonebe a už to hrnu správným směrem na „Rakety“…
Lukáš Kočica
Po cestě drobet prší, cca 5km jsou solidní louže a dostávám aquaplaning v kolejích… No, Luďa jistě ví co dělá, kontroluju telefon a je tam něco o „menším přeháňkovém mraku“. Menší, tak to bude v pohodě. Na značkách už byl i Roman, taky se asi nenechal dlouho přemlouvat. Zdravíme se a regulérně prší…. No nic, to přejde… 10 min déšť 5 min nic… znova a znova… Nervově nejstabilnější Luděk už to nevydržel a pustil se do krásného bezvětří byť viditelnost nic moc a slabý déšť taky na náladě nepřidával. Super rozbalujeme taky a začíná pršet zase. Fofrem uklízíme a povadle čumíme do padajících kapek deště a začínáme poslouchat sami sebe, jak hudrujem poraženecké řeči, že to nemá cenu…ale zase přestává a přece ho tam samotného nenecháme…:) Bezvětří, ale přes to krásný start a už si to fičíme vzduchem. Byť sem tam proletí kapka deště. No alespoň nemrzne…i když rukavice bych unesl… Pelášíme si to krásným vodním olejem a je vidět, že si to všichni užíváme. Samé točení a houpání no radost… Lukáš Kočica
|