Podzim už je na krku a já si s hrůzou uvědomil, že jsem letos ještě nepřihlásil žádný let do Kameňa. Předpověď na neděli vypadala slibně a tak jsem prozkoumal Medarda – ten ukazoval severně od Prahy bezvětří. Pro jistotu jsem tedy ještě pohlédl na Flymet a tam to už tak jednoznačně nevypadalo. Rozhodl jsem se zaletět alespoň 100 km FAI trojúhelník. Na větší porci jsem neměl náladu a stovečka je alespoň jakžtakž únosná – abych teda jako neudělal úplnou ostudu. Naplánoval jsem tedy start na modelplacu ve Vrbičanech u Lovosic, dále let přes sopečnou krajinu na Bílinu, otočit to v Litvínově, pokračovat podél Krušných hor do Libouchce, a poslední rameno dát pěkně po větru přes Ústí nad Labem a nad soutěskou Labe až k Litoměřicím.
Radek Vondra
Ve Vrbičanech jsem poskládal stroj, navlíknul si na sebe všechno, co doma mám, a zjistil, že budu muset přenést padák a krosnu na opačný konec letišťátka. Když jsem to porovnal a dopnul všechny zipy, tak se vánek samozřejmě otočil o 180 stupňů. Po 15 minutách čekání a pocení jsem to zase odepnul a převláčel zpět k autu. Teď už to byla brnkačka, lehce z kopce a proti slaboučkému větru to dokáže každý. Akorát by už někdo měl vymyslet, jak to udělat aby člověk odstartoval nabalenej a ještě suchej.
Naštěstí tedy vše OK, žádný bordýlek ve šňůrách, tak srovnat šipku na GPS přímo vpřed a začít stoupat do kopců. České Středohoří je opravdu jako sopečná krajina. Jedna sopka vedle druhé. (Ono to je teda trošku jinak, ony to sopky zase tak úplně nebyly, ale to se dá nastudovat v nějaké geologické příručce a sem to nepatří.) Nastoupal jsem k první nejvyšší homoli se zříceninou hradu Košťálov, zamával turistům a GPS mě vedla přímo na další homoli – Lipskou horu. Vpravo se tyčila Milešovka, která se svou výškou 837 m převyšuje všechny okolní kopce. Podmínky k focení ale byly mizerné, takže jsem jenom tak dokumentoval. Když jsem se přehoupnul přes několik kopců, otevřela se pode mnou Podkrušnohorská pánev, město Bílina, velkolom Bílina (dříve Maxim Gorkij), elektrárna Ledvice a krajina celá přeházená od těžby. S osluněné krajiny jsem vlétl pod oblačnost, která se držela nad Krušnými horami a z velkolomu stoupal k nebi oblak prachu. GPS mě vedla přímo přes lom, z čehož jsem moc nadšený nebyl. Když jsem ale přelétal přímo nad velkonakladači, které odebíraly nahoře hlušinu a dole přímo sloj, byl to monstrózní pohled. Jinak než na padáku tohle člověk nemá šanci uvidět, rozhodně jsem tady nebyl naposledy. Za chvíli se z kouřma vyloupl Litvínov, otočil jsem plánovaný OB1 na kruhovém objezdu a dál pokračoval po úpatí Kušných hor. Rychost bylo pořád slušná 40-50km/h, zalesněné svahy Krušných hor moc lákavě nevypadaly, tak jsem si prohlížel poměrně hustě osídlenou krajinu na jejich úpatí. Osek, Duchcov, Teplice. Někde u Telnice jsem uviděl na hřebeni Krušných hor větrníky které mi hlásily, že na vršcích fouká slušný severák. A opravdu, za chvíli mi vítr z hor začal tlačit dolů a padák se kýval ještě víc než doposud. Tak jsem dotáhl trimy, přitopil a vystoupal až nad úroveň Krušných hor. Padák se zklidnil, ale rychlost klesla na nepřijatelných 35 km/h. To jsem už ale viděl OB2 Libouchec, tak jsem přestal stoupat a snášel se přes poslední kopec na otočku. Podle předpovědi mě měl na posledním rameni pohánět vítr do zad (na Flymetu, na Medardu ne). Sotva jsem otočil, rychlost vylítla na krásných 60 km/h a než jsem stačil zorientovat GPS do nového směru, už jsem přelétal Ústí nad Labem. Původně jsem si chtěl tenhle úsek vychutnat nízkým průletem skalnatým údolím Labe, ale silnější vítr v zádech, kývající se vrchlík nade mnou, ztuhlé nohy a vybité baterky ve foťáku mne nakonec přesvědčily, že poletím nad údolím v bezpečné výšce. V dáli jsem viděl osluněnou krajinu a podle tvaru poznával kopec Radobýl nad Litoměřicemi. Nad Velkými Žernosekami (nejsevernější vinice v ČR) jsem vylétl zpod oblačnosti a bylo zase azuro. Pomalu jsem rozmrzal, přeletěl chemičku v Lovosicích a za chvíli přistával u auta ve Vrbičanech. Po 2,5 hodinách a uletěných 106 kilometrech jsem si užíval odpoledního slunce a prázdného močového měchýře. Co mi přišlo zajímavé, že přímá trase měřená na mapě byla 105,1 km a skutečná uletěná vzdálenost 106,18 km, takže mé vlnovky na trase přidaly jenom 1 km. To jsem čekal víc. Ještě že jsem měl v autě druhý foťák, abych zdokumentoval cílové fotky nádrže a údaje na GPS.
Radek Vondra
I. Radek Vondra II. Mac Evy 27, Nirvana Rodeo 115 III. Suchá startovní hmotnost 135 kg IV. 7.10. 2013, 13.35, 16:05, 2,5 hod. V. Startovní bod Vrbičany VI. otočný bod č.1 Litvínov kruhový objezd VII. otočný bod č.2 Libouchec VIII. Cílový bod Vrbičany IX. Naměřená přímá vzdálenost mezi otočnými body 105,1 km – FAI trojúhelník X. 10 – 2,5 = 8,5 l
|