A je to tady! Můj první nouzák. |
A je to tady! Můj první nouzák. Tahkhle brzy jsem ho opravdu nečekal. Přestože mám něco málo nalítáno, pořád se považuiji za začátečníka a tohle se přece začátečníkům nestává!! Víkend byl jako malovaný a po období dešťů byl ve vzduchu snad uplně každý. V sobotu jsem se porve přemluvil, vstal v 5:00 a asi za hodinu se v lehkém proti vnutil do vzduchu u Protivanova na louce u vrtulí (trávu mi zrovna posekli naši zemědělci, tak to šlo jedna radost) a vydal se na oblíbený výlet směrem na Konici do lehkého protivětru. Poctivě jsem oblétával lesy nebo se držel okrajů pro případ přistání. Cestu jsem znal a tak za půlhodinu s průměrem 22km/h (víc ze svého Instikta nedostanu) jsem byl na místě. Měl jsem v plánu letět zpátky krásným údolím přes Čunín do Ptení, a protože termika zatím necloumala mým majestátem, vydal jsem se na cestu. Vítr mi pofukoval z boku do zad a letělo se o poznání rychleji. Chvilka kochání nad známými místy ovšem z ptačího pohledu a směr Protivanovské vrtule. Začali se dělat mráčky, jak stoupal ranní opar, ale pořád krásný klidný let. Jarda. Jakmile jsem překonal lesy u Malého Hradiska, klesl jsem pod mráčky a přemýšlel o cestě k Drahanům. Bohužel Protivanov je o poznání výš než Ptení a vítr nepříjemně zesílil. Proč dráždit hada bosou nohou, po hodině a dvaceti minutách jsem přistál "na baletku" skoro u auta, což pro mě bylo malé vítězství, obvykle se trošku projdu, ale snažím se neprošoupat si podrážky a zlepšuju se . Bylo to krásné ráno, všechno fungovalo, jak mělo a tak nebyl důvod si to dnes nezopakovat. Tentokrát jsem měl smělý plán, ukázat se ve Stichovicích konečně také v akci a zpátky to vzít přes Drahany domů mezi vrtule. Jedinou obavu jsem měl z hlubokých lesů v okolí Repešského žlebu, kde není šance přistát. Ale včerejší výkon mě uklidnil a tak jsem se vydal plnit svůj plán. Cesta "z kopce" proti sluníčku a lehkému větru byla opět nadherná. Les jsem přeletě dost vysoko, protože n.m. směrem k Hané klesá a bezpečně bych doklouz Tak zase někdy Jarda.
|