Hlásím let do KAMEŇA: Kamil |
Let probíhal sice v pohodě bez nějakých větších houpanců, či kopanců, ale ve dvou třetinách prvního ramene jsem zjistil, že čas se pomalu ale jistě stává mým nepřítelem číslo jedna. 44 minut na první rameno bylo opravdu moc, a to jsem se nikde nezdržoval. Jenže, jak praví Murphyho zákony, od doby, kdy jsem se podíval na hodinky, to začalo letět podstatně pomaleji a k prvnímu otočňáku jsem to dotlačil očima. Po nafocení jsem zvažoval přerušení soutěžního letu a návrat domů. Ale pak jsem se zcela správně rozhodl pokračovat v naší prestižní soutěži a namířil jsem si to na druhý otočný bod, letiště Rojetín. Jednak jsem byl zvědav, jak dopadl boj místního provozovatele s hamižnými zemědělci, kteří mu část letiště rozorali a oseli nějakou nevýznamnou plodinou, ze které se prý dělá mouka nebo co, a také jsem cestu už letěl.Čili nebyl celkem problém s paměťově-srovnávací navigací. Bohužel,vítr bavilo foukat proti mně a tak se také otočil. Slovy čísel, druhé rameno 39 minut. Po nafocení LKBORO jsem zvažoval natažení trojúhelníku dále na Borovník, ale pohled do nádrže mě od dalšího prodlužování trasy odradil. A tak hopem šupem zpět na Smradlavku. Tentokrát počasí bylo ke mně shovívavé a domů to šlo jak po másle. Ještě nafotit nádrž a honem honem let nahlásit. Bodový zisk nebude nic horentního, ale já doufám, že mi okolnosti a počasí dovolí přidat minimálně ještě jeden podstatně hodnotnější soutěžní let, tak jak se na hrdého účastníka sluší a patří. Kamil Ondroušek |