Let do KAMEŇA: Hokej - nehokej Marek Malý

Lety do Kameňa letos odstartovali docela kvapně a zatímco na Moravě se furt lítá, tak já musím pořád makat. Sice jsem se od vyhlášení do vzduchu párkrát dostal, ale jen jsem po zimě skouknul Markovo, přilehlá panství a omával kamarády. Soutěžní let v nedohlednu.

Končila porada v Práglu, za oknem se nehnul ani lístek a v televizi začínal zápas Česko : USA. Opět dilema. Ale nehybné lístky na stromech rozhodly. Potřebnou výbavu mám s sebou v autě, takže jsem nemusel z Prahy nejdřív domu a odolávat tak pokušení gaučinku a fandění hokeji. A navíc jedna z oblíbených startovaček je téměř na trase Praha – Litoměřice. Rozhodnuto!

Marek z Litoměřic

Na Kameň to ale nevypadalo, protože v autě nevozím foťák :-/ „Mobil? Bez pojistného provázku??? Jak ho pak budu někde v lesích hledat, až mi vyklouzne? ... Ale jo, zkusím to.“

Proto i tak málo fotek z jinak krásného Českého středohoří, Krušných hor a Polabské nížiny. Fléra na startu se od jihu jen tak pohupovala, takže jsem musel trochu popoběhnout. Ale jinak start hladký a bezproblémový. Při průletu nad startovačkou nezbytné foto v rukavicích křečovitě drženým mobilem a hurá na trať. Obloha byla trochu zastřená, tak slibovala beztermické prostředí, ale také trochu znesnadňovala orientaci. Plán trasy jsem si vymyslel doma u PC, ale mapu jsem si nevytiskl.

Ve vzduchu byl klid, takže cesta pěkně odsejpala. Byť jsem si řekl, že fotit budu jen otočné body, abych minimalizoval riziko ztráty mobilu, tak jako bývalý šífák jsem si průjezd šlepru přívozem musel zvěčnit.

Na Děčínský Sněžník jsem zvyklý koukat jen ze silnice a asi tři roky tam plánuji výlet na běžky. Je to vlastně stolová hora. Kamennou rozhlednu na úpatí pískovcových skal jsem zvolil jako OB1. Po otočce jsem se vydal přes hory a doly (České středohoří a údolí Ploučnice) směrem na jihovýchod. Českou Lípu jsem v dálce tušil a z auta vím, kde zhruba asi budou Zahrádky u České Lípy. Ty se mi dost dlouho schovávali na nějakým kopcem, ale našel jsem je. V Sosnové na letišti byl vcelku klid, takže jen doletět nad „T“ křižovatku Litoměřice-Česká Lípa-Mladá Boleslav, foto, otočka a domu. Až na pár drncnutí nad středohorami byl „rovné luft“. Cestou k cíli trochu vanulo proti, tak krapet klesla dopředná rychlost. Od západu se začínala kupit oblačnost, ale v předpovědi nic děsivého nebylo, tak jsem se moc neznepokojoval. Jen u Terezína už se slunko schovalo za vzniknuvší mraky a tak se trochu ochladilo. Většinu cesty jsem se pohyboval cca 900 m.n.m., tak za Terezínem jsem už začal klesat, abych se trochu ohřál. Pocitově to byl velký teplotní rozdíl.

Když jsem po čtvrté toho dne překročil Labe a přelétl polabskou nížinu směrem k Haznburku, tak už jsem vyhlížel přistávačku. Modeláři akorát balili nádobíčko, tak jsem nemusel vyčkávat na uvolnění ranveje a po letmém pohledu na fléru jsem na první dobrou sklouznul k autu.

Po dosednutí jsem chtěl spěšně vyfotit křídlo a budíky, aby byl zřejmý čas přistání, ale když jsem vytáhl mobil z kapsy, tak jsem se zhrozil. Byl vybytý!! „Jak doložím čas přistání a množství paliva?!?“ Naštěstí po zkusmém zapnutí naskočil. Buď jsem ho nezamknutý v kapse po poslední fotce „přiblížení k přistávačce“ v kapse vypnul, nebo se resetnul sám. I to se stává. J

Takže dokonáno! Byli to dvě velice příjemné hoďky v luftě!

I vám je přeje Marek z Litoměřic