Pája udělala snídani, Komár představil věc co seče trávu, má to strašně moc páček, veliký bubnový sekací ústrojí, nedá se to ukrást, protože to neumí nikdo řídit a když to seče tak strašně rychle. Kolem deváté vyrážíme na kolech na hrad, po prohlídce potkáváme Komárkovi. Nenásilnou leč zákeřnou formou (medovina) nás přemluvili k výletu na kolech. A dobře udělali, byl to jeden z nejhezčích výšlapů co jsem zažil. Pěkná krajina, návštěva hradu, jeskyní, Loštic a hospody kde 70% jídel je s tvarůžkama. Jirka se omlouval za každej kopec (jsme cyklisté Holandského typu) a nakonec nás manželé Komárkovi pozvali do jejich velmi vkusně a zařízeného domu 42+1 na kávu.

Po návratu na letiště montujeme a po hodince demontujeme velkou plachtu, klábosíme a koštujeme tekuté dobroty. V 20:00 všechny zahnala bouřka. Převlíknu se do pyžamka zalezu do spacáku a dnes mě nikdo ze stanu nedostane (zapomněl jsem na Šediváka). Vítr a proudy vody lomcují stanem. Velmi rychle se probouzím, místo větru lomcuje stanem Šedivák, DĚCKÁÁÁÁÁ, POTÉÉÉ K NÁM DO KARAVANU , POKECÁME.

Ráno to prvně letově nevypadalo, tak se jedem mrknout na hromadný start balónů, potom se snažím vnutit do luftu, ale vlastní chybou se toto nedaří, že jsem radši nezůstal dole. Myslet si že něco přeletím, neznamená, že to opravdu dám. Naštěstí to vše dopadlo až moc dobře, měl jsem veliký štěstí.
Trudomyslnost padla večerním superpolítáním v naprostým voleju, takže můžu hrdě říct, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE. Bouzov dám jindy, manželé Komárkovi nám nabídli možnost přijet zase a tuto určitě využiji.

Ještě jednou děkuji a nashledanou (a to doslovně) a vo tom to je Proksik