Problematika první pomoci s ohledem na motorový paragliding |
Celý svůj letecký život se setkávám, ať chci nebo nechci s leteckými nehodami a potom dlouho, velmi dlouho přemýšlím o tom, co se mohlo udělat jinak nebo lépe. Zejména mne trápí naše naprostá nepřipravenost na tyto události.
Od školy do nás vtloukají pro naše potřeby, nepoužitelné metody sledování tepu na krkavicích a zjišťování dechu na hrudníku, nebo jak jistě někteří ještě pamatují v „zrcátku“ a teorie o stabilizovaných polohách. V současné době o naše znalosti První pomoci pečuje také LAA viz. seriál článků v PILOTU. štěstí přeje připraveným marcello
A) Jako velmi zásadní specifikum považuji naše křehké sportovní nářadí s rotující vrtulí, které při nehodě podléhá značné destrukci a také značnou destrukci způsobuje. Navíc bývá plné benzínu a pod proudem. Bohužel je, až do konce mechanizmu úrazového děje pevně připoutáno k našim tělům. Vrchlík, sedačka i naše oděvy bývají z velmi hořlavého materiálu, což je vhodný námět k zamyšlení pro výrobce našeho oblečení a apel pro zlepšení stávající situace. Nejde jen o možný požár v případě nehody, ale v poslední době došlo k několika případům zahoření akumulátorů v krosnách za letu...! Nečekejme na první tragický případ vznícení pilota a tlačme na výrobce a dodavatele oblečení, aby změnili uvažování. Aby to nebylo tak jednoduché, místem našich nehod není jen pevná matička zem, ale i dráty, ploty, stromy a překážky všeho druhu včetně elektrického vedení vysokého napětí, což opět hrozí požárem, ale také vodní plochy. B) Jako další specifikum považuji fakt, že se bohužel většina těžších úrazů neobejde bez zranění páteře což je vždy nutno beze zbytku respektovat při manipulaci se zraněným, zvláště v souvislosti se známou stabilizovanou polohou. Její nekritické použití by pro našeho zraněného mohlo být nebezpečné a způsobit zbytečné ochrnutí. Stejně tak varuji před smrtelně nebezpečným podkládáním hlavy v poloze vleže na zádech, které mívá na svědomí zapadnutí jazyka a udušení raněného. C) Zcela odlišná je naše situace záchranáře v případě že letíme ve dvojici a jeden z pilotů má nehodu, i tuto situaci považuji za specifikum, které je třeba brát v úvahu. Nejedná se přece o dva cyklisty na lesní cestě. Už to, že se pilot rozhodne nouzově přistát v neznámém terénu a pomoci zraněnému, zaslouží naši hlubokou úctu a patří do nominace na cenu Michala Velíška. D) Jako další specifikum považuji naše přiblížení k zraněnému a čas potřebný k příjezdu rychlé lékařské záchranné služby na místo nehody. Náš postižený se obyčejně nenachází na přístupné komunikaci, ani v městské zástavbě s číslem popisným, které si záchranka rychle vyhledá, ale někde v krajině, v lepším případě v blízkosti startu nebo přistání. Proto je třeba očekávat delší dojezdové doby. Od toho se odvíjí nutnost v případě, že zahajujeme neodkladnou resuscitaci s postiženým nejen „tepat“, ale i „dýchat“. Viděl jsem, jak sanitka dlouho bloudila po okolí, než nalezla místo, kde ležel zraněný pilot. Jindy byl vrtulník pod Ranou do 15 minut, asi proto, že to tam mají piloti za ta léta nalítané. Proto je ideální upřesnit místo nehody pomocí souřadnic. Celá řada pilotů již létá s GPS, podívejte se po ní bývá ve výbavě. V situaci záchranáře (svědka události) se téměř vždy jedná o přesun během „po svých“na kratší či delší vzdálenost polem, vzrostlou vegetací, někdy do těžko přístupného křovinatého, nebo zalesněného prostoru často i vysoko do svahu. Může se stát, že od nehody do našeho příchodu uplyne poměrně dlouhý časový úsek vyplněný značnou fyzickou námahou. Naše schopnosti jsou po tomto výkonu značně omezené. Proto zjišťování tepu na krkavici nebo na zápěstí, případně zjišťování úrovně dýchání postiženého je zcela iluzorní. Únava z běhu k raněnému, naše tepová a dechová frekvence prakticky zastřou jakákoli objektivní zjištění na delší dobu a přitom nás tlačí čas. Nelze opomenou ani rozrušení záchranáře a jeho psychický stav. Byl jsem svědkem, jak lidé v takových situacích zpanikařili, nejenže zapomněli, jak mají postupovat, ale nevzpomněli si na telefonní čísla, a zapomněli, jak se telefon správně používá. Na tomto místě si dovolím ještě upozornit na to, že někteří lidé bývají ve vypjatých situacích velmi aktivní nebo hysteričtí a mohou být pro zraněného i nebezpeční. Zvláště jejich nesprávně zažité postupy, které mohou bránit do „krve“a komplikovat tím snahu o záchranu zraněného pilota. V takovém případě nezbývá než si získat co nejrychleji respekt...! Principy první pomoci publikované ve sdělovacích prostředcích zejména televizi jsou často zjednodušené, nebo vycházejí ze statistik tradičních záchranářů a jejich dojezdových časů, kteří zasahují v 80% u případů infarktu myokardu. Tyto případy mají také svoje specifika, ale nebývají obyčejně naším hlavním problémem. Rozdíl je v přístupu, zda-li během resuscitace s postiženým dýchat či nikoli. Jsem toho názoru, že při nehodách či úrazech našeho typu se s raněným dýchá nejen proto, že si ověříme průchodnost dýchacích cest, protože naše nehody obyčejně končí hubou v hlíně, ale i doba od nehody do poskytnutí první pomoci může být až nepříjemně dlouhá, jak jsem již popsal výše. Je však nutné provádět dýchání se správně zakloněnou hlavou, abychom postiženému vdechováním vzduchu do žaludku situaci ještě něstěžovali. U infarktu myokardu a to ihned po kolapsu postiženého není po několik minut údajně nutné provádět dýchání proto, že se předpokládá, že v krevním oběhu se nachází ještě dostatek kyslíku. To ovšem platí, pokud někdo po zhroucení postiženého zahájí umělou masáž srdce ihned. Dalším důvodem je určitý odpor laických zachránců vůči cizímu postiženému při kontaktu „z úst do úst“. Naši zranění kamarádi však nejsou „cizí“ a pro případ, že přece jenom máte s tímto způsobem záchrany určitý problém, naleznete v autolékárničce resuscitační masku, která vám však kontakt s ústy postiženého spíše zkomplikuje . To jsou jen některá specifika, jistě si vzpomenete na další, která si zaslouží zohlednit při tvorbě první pomoci pro naše potřeby. Rozhodně se necítím být jediný kompetentní, proto Vám dávám všem k posouzení a k diskuzi následující stručný text, ve kterém jsem se pokusil těch několik specifik respektovat nebo na ně alespoň pro zamyšlení upozornit. Budu velmi rád, když se k předloženému textu vyjádříte, nebo poskytnete rady jak jej zdokonalit. Pište svoje názory přímo sem na Proksíka nebo na adresu Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Na závěr přikládám „samolepku NESER“, která Vám klíčové kroky při záchraně kamaráda rychle připomene.
(pravé tlačítko na samolepku - uložit obrázek jako) Bacha, někdo hodil tygra. NESER aneb První pomoc v motorovém paraglidingu v 5 větách. klíčová slova: stav bezvědomí-známka bezprostředního ohrožení života-má prioritu Popadnout telefon a lékárničku z auta bývá velmi prozíravé, protože každá improvizace zdržuje. Je pochopitelně dobré vzít s sebou někoho, kdo nepropadá v případě problémů panice. Vzhledem k tomu, co nás pravděpodobně čeká, bude každá ruka dobrá. Mezi tím co my běžíme k nešťastníkovi, nastanou dvě věci.
3) Stiskni tepnu v ráně a zastav krvácení - kapesník do rány, omotej třeba opaskem - PRIORITA. Pilota dostaneme šetrně na záda, po celou dobu manipulace se zraněným musí pomocník fixovat hlavu. Udržujte hlavu, krk a trup v jedné ose. Manévru velí zachránce u hlavy. Sejmeme přilbu, uvolníme dýchací cesty, odstraníme předměty z dutiny ústní, např. vyražené zuby, tak abychom mohli provést dýchání z úst do úst. Neustále stabilizujeme hlavu (myslíme na úraz páteře) a provedeme opatrně záklon hlavy, abychom uvolnili dýchací cesty od zapadlého jazyka. Přistoupíme okamžitě a bez váhání zejména k obnově dechu a tepu tak jako by nedýchal a netepal.
|