Nad mlhou, která se dala krájet, ale ne podletět - Let 310710 |
Předpověď na sobotu 31.7.2010 vypadala ideálně, i když vnitřní zvoneček trošku zazvonil při předpovědi a zmínce „Občasný výskyt mlh v nížinách“. Mlhy a v srpnu ? To bude jen takový obláček, který lze proletět, protože vlastně ani není.Budík zazvonil přesně (04:15), v 05:36 se odlepuji ze země, dělám kruh nad letiště a vyrážím směr Český Šternberk. A koukám – ta mlha, potvora jedna, počkala schovaná za vesnicí Světice. A vylezla až jsem byl ve vzduchu. Celé údolí Sázavy od přehrady Švihov až po Benešov a Českou Sibiř bylo jedno velké bílé moře. Měním tedy kurz na Český Brod, třeba se to zvedne. Cesta je pohodová, nešlapu do speedu kvůli spotřebě, a za chvíli jsem u Brodu. Točím směrem na Lipany (viz. Jára Cimrman – Naše slavné prohry), kde ruším ranní spánek po náročné pařbě. Otáčím podle původního plánu na jih směr Sázava/Český Šternberk. Po cestě ve Ždánicích fotím něco jako Stonehenge – je to památník obětem druhé světové války, a pak jsem zase u mlhy. Přelítnu jeden takový jazyk, najdu konec letiště v Sázavě a musím se rozhodnout – plně důvěřovat motoru a riskovat let nad několika kilometry mlhy, která je až k zemi a kde přistání je totálně naslepo (nebo spíš na mrtvo), nebo si říct že to půjde ještě někdy jindy ? Vyhrává celkem rychle zdravý rozum (starý pilot je přece jenom lepší než statečný pilot s fotkou na náhrobku). Stoupám tak 500m nad terén, protože mě čekají tři mlžná údolí. Po prvním údolí už plně akceptuji heslo „radši nouzák do lesa, který vidím, než na louku, kterou nevidím“ a je to v pohodě. U Černých Voděrad mlha končí, benzínu mám dost a tak protahuji let až do Průhonic. Zámek v Průhonicích v ranním sluníčku krásně svítí, nákupní centrum Čestlice je zatím prázdné. Koukám na připojení pražského okruhu na D1 – nějak mi tam pořád překáží ta pumpa... Křižovatka budí jako stavební dílo respekt. Zaparkované kamionové návěsy vedle ní vypadají jako mravenci.Ještě jedno kolečko na Světicemi pozdravit kámošku mlhu a pak dolů. Přistání jako do peřin. Uletěná vzdálenost je podle GPS 86 km, čímž jsem se zase posunul dále. V nádrži zbylo ještě 2,5 litru paliva, takže by se dala ještě půlhodinka vydžet. To si nechám na příště.Všechny fotky z letu jsou na http://jipak.rajce.net. A ještě jedno memento na závěr: tři dny nato jsem si chtěl jít znova zalítat. Zatím nevím proč, ale nepodařilo se mi nastartovat motor. Vypadá to na problém v zapalování nebo třeba upadlé drátky v nechvalně známém konektoru pod motorem. Mohu být jenom rád, že se to stalo na zemi a ne někde nad bílou mlhou... Pilot: Jří PaletaPadák: AXIS Pluto 28Motor: Nirvana Rodeo 125 |