JAK JSEM ZASE NEVYHRÁL KAMEŇ, ANEB TAKOVÉ MALÉ PŘEDČASNÉ SHRNUTÍ ROKU 2009 Tisk
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Tak máme další rok téměř za sebou. Zaplať pánbůh, řekli by věřící. Do prdele s ním, říkám já. Ještě pár takových a jdu se bodnout. Práce málo, do žlabu vysoko a lítání stálo taky za prd. Kdo ví jestli dám letos alespoň 40hodin. Na jaře, až do června to počasí nestálo za nic. Sice jsem se pořád chystal na velkou ránu, ale motor byl zásadně proti. Chlastal jako mlýn a já nevěděl čím to bylo.  Pár naplánovaných flugů převratné délky, ale skutek utek, no nic méně, fotky s plnou nádrží na startu, bych mohl prodávat. Nějak se nedařilo. V červnu a v červenci jsem se věnoval závodění. Tedy ne osobně, ale na MR a MS jsem byl, kdo z nás to může říct. Hodně jsem se na to těšil. Po stránce poznání mne to tedy nezklamalo, viděl jsem pány piloty a jejich výkony, které hned tak nevidíte. Viděl jsem kam kráčí světový paragliding, jak z hlediska výkonů tak z hlediska techniky a jako patriot, jsem byl jsem spokojen s tím, že ať jde kam chce, pořád do toho směru kecáme i my, a ne málo, zvláště jsem byl potěšen tím jak naší výrobci bez rozdílu značky spokojeně zvládli nástup zázračných reflexů. Můj názor při pohledu z blízka? Úžasně rychlé brka, ale na normální lítání bych to nechtěl. Čisté Dčka a možná víc. V minimaxech, slalomech, zkrátka tam, kde jsem to viděl z první řady, jsem moc nadšený nebyl. Tam kde se normální křídlo zatřepalo a upadlo ouško, tam reflex upadl naráz a minimálně půlka, když ne celý. Jako by byl v křídle nižší tlak, nevím. Ale stihačka to je, marná sláva. Po stránce lidské, jsem už tak nadšený nebyl, ale v mých letech, už lidi trochu znám, idealismu jsem již prost. Jak jde o prestiž a kačky, tak člověk nezná bratra. No na velkých závodech to tak holt je. Ještě, že máme Kameň.
Na druhou stranu jsem poznal správnou partu lidí, kteří mají tento sport rádi jenom tak, a jsou mu schopni věnovat značnou část svého volného času, bez nároku na odměnu. Parta maršálů, která se v průběhu MČR a MS vykrystalovala, byla fantastická. Zabírali jsme od rána do noci, a čím víc jsme padali na hubu, tím byla parta lepší. I když jsem jel domů napůl mrtvý, bylo to osvěžující, vědět, že fajn lidi nejsou jen kolem Brna ale v podstatě všude. Mám spoustu nových kamarádů a to je fajn. Bohužel je to tak asi jenom jedna ze světlých chvil tohoto roku. Ostatní chvilky by spíš prohry, tedy pokud to nebyly přímo tragedie.
Ale vraťme se k tématu.
Takže na začátku roku jsem přemýšlel jak výrazněji zasáhnout do pořadí Kameňa. Jsou jenom dvě cesty, jedna je technika a druhá je pravidla. Protože nejsem politik tak jsem se vydal po cestě cti. Špatné řešení.
NOVÝ TYP TŘÍKOLKY
Začal jsem spekulovat jak  zvýšit citlivost tříkolky, a vůbec ji odlehčit, něco zkrátka odlehčit musím, aby to tak nežralo. Teď slyším Vaše poznámky, nejsou ani vtipné. Snížit hmotnost, tedy tam kde to jde (u pilota jsem to zkoušel-nejde to). A posunout všechny hmoty blíže těžišti. Byla to slepá cestička, ale jak říká klasik, někdo i ty slepé cestičky musí prošlapat. I když jsem se zařekl, že se své neúspěchy budu tajit, z důvodů, které uvedu na závěr, jsem své  rozhodnutí změnil.
Tak tady je výsledek:
 

Všimněte si geniálně podseknuté přední nápravy, která se měla chovat jako náprava skaitbordu. Měla se při šikmém dopadu stočit do směru dopadu a stroj měl elegantně „vyjet“ z průseru. Dále měla umožňovat řízení nejen nohama (táhla do předu) ale i náklonem těla.
No umožňovala, ale ve chvíli, kdy pilot opustil stroj a nebylo tělo, které by náklonem řídilo, tak se to skácelo na bok a bylo po parádě. No alespoň jsem si vyzkoušel funkci laminátu a jeho upevnění. Ani já jsem nebyl schopen tu jednu ostruhu zlomit, a že jsem se snažil. Takže až budou na novém stroji místo ostruhy dvě polonápravy, (v klasickém uspořádání) nemám strach, že prdnou. Zpětně si říkám, že kdyby byly ostruhy dvě, bylo by to výrazně stabilnější, ale už je rozřezáno a zjištěná negativa silně převyšují přínosy. Takže pro ostatní: TUDY CESTA NEVEDE !!
Jestli mi teď někdo řekne, že to bylo jasné, tak ho při nejbližší příležitosti kopnu do koulí. Teď už je to jasné, teď už jo.
VYTRŽENÝ SILENTBLOK:
V dalším, co mne potkalo, jsem zjistil proč jsem za zhruba rok, spotřeboval asi dva kýble vteřiňáku na konce dvou vrtulí (ze třetí vrtule zůstal jen střed). Spoustu lidem jsem to popisoval, ale slíbil jsem že to dám šriftlich, tak tady to je.:
Všechny moderní jednoválce mají upevnění do stroje přes silentbloky a tyto jsou upevněny závity přímo v prsou motoru. Některé, a Simon k ním patří, jich mají šest. Jak jsem už psal, to pro případ, že by někdo chtěl připevnit tento motor na betonový kvádr. V našich strojích to prostě je příliš tuhé upevnění, vzhledem k hmotnostem motoru a krosny. Proto se vžilo upevnění na čtyřech, nebo jako mám já, na třech silentblocích. Teď si představte trojúhelník, dva body nahoře a jeden dole. Jeden závit (po levé ruce) se pod silentblokem uvolnil, nedávám silentbloky na lepidlo a tam je možná chyba. Řekl jsem uvolnil, ne VYTRHL. To způsobilo, že šroub silentbloku byl v díře zcela volný. Dokud se lítalo tak jak se má, bylo vše v pořádku, vrtule tlačila do silentbloku a cca 20mm šroubu v pohodě uneslo reakci kroutícího momentu motoru. Čili za letu, absolutně v pohodě.
Průser byl, pokud se sešli tři podmínky:
1) Přistání na volnoběh bez tlaku vrtule
2) Přistání na nerovnosti louky a dojezd setrvačností „kolmo na řádky“
3) Přistání ne úplně dle Gutt-Jarkovského, zkrátka trochu s tím říznout, aby se to otřepalo.
Jakmile se tyto podmínky sešly, šroub silentbloku se „trochu“ povytáhl, což na druhé straně udělalo na vrtuli oněch předepsaných 5 cm a vrtule si lízla koncem o koš. Protože to nebylo slyšet, přišel jsem na to až po čase, a jen jsem se divil, kde to chytlo. Ale to už se motor natřepal dávno zpátky na své místo. Při předletovce to nešlo poznat, protože je kolem silentbloku pojistná páska, která nějaký ten mm vizuálně vychytá. Ani razantní tah, respektive tlak, oběma rukama za vrtuli nepomohl, protože v danou chvíli s motorem nikdo netřepal a zbytky závitu se zahřebly, takže konaly svou povinnost-držely. Teprve až po roce se závit vymlátil tak, že při přistání už ten silentblok vypadl úplně, no konečně. Následek byl motor v poloze zlomeného křídla, obrovská rána, z vrtule (nová) zůstal jen střed a z koše paragraf. Naštěstí jsou tu kamarádi. Když jsem to jednomu vyprávěl, nabídl se, že tu díru v hliníku vyvaří a nařeže nový závit. Už jsem plánoval, že zatím svařím nový stroj a opravený motor vsadím do nového. Naštěstí mi do hlavy neviděl a nabídl se, že vyrovnat koš taky nebude problém (díky Mirku). Takže s tou omlácenou krasavicí vydržím do zimy, ale na jaře slibuji………. Nebo radši ne.
Tříkolka byla v koncem srpna v cajku, ale motor furt cifroval v nízkých otáčkách a chlastal jak neuvázaný. Dušan co by borec přes elektriku tvrdil jednoznačně, že to je v elektrice, a protože jsem už byl zoufalý, tak jsem mu dal vyniknout. Snažil se celé odpoledne, nebylo to v elektrice.Teprve až jsem protočil motor bez filtru, všiml si Jarek Sura, že to plive do karburátoru. Okamžitě jsme ho sundali a zjistili, že jazýčkový ventil má ulámané hrany jazýčků. Další kamarád vyřezal za půl hoďky nové jazýčky a jelo to jako Švýcary (díky Motýle). Půl roku trvalo, než jsem na to přišel, furt jsem si myslel, že to je tím novým výfukem. Nebylo, to je tak, když se toho sejde víc naráz. To je jako sednout si holou prdelí na cirkulu a hádat, který to byl zub.
Uvedené problémy a vítr na kontech mne tak duševně zlikvidovaly, že jsem si říkal jestli si nenajít jiný sport. Ale který, u všech se musíš hýbat, a to už mám za sebou. Naštěstí se přihlásil Jarek Sura. Chodím si občas povykládat s jeho žáky. Přednáším takovou tu teorii jako je technika a nouzové přistání a další. Má výhoda jako lektora je, že jsem všechno zažil osobně. Chybí mi sice ještě požár na palubě, přistání na VN, do lesa a do vody, ale co, ještě nekončím. Mám tu nějakého kluka tam od vás, na krosnu, vem si ho, řekl Jarek. To mne vytrhlo z letargie, jak jsem mu vštěpoval krásy našeho sportu, tak jsem přesvědčil i sebe. Jsem učitel přísný, ale spravedlivý. Takže Aleš má po zkouškách a umí, dle mého velice slušně lítat. Až k tomu přidá hodiny, bude jednička, protože má to, co některým chybí, a sice skromnost a pokoru.
Byl konec října a já měl zase chuť lítat (děkuji Aleši). Jenže termika v prcce a nezbývalo, než jít na čas a výdrž. Jenže jak tam vydržet a neztuhnout ?
FLEXIBILNÍ ŠTÍT
To je to řešení, které jsem už plánoval rok, jako přípravu na zimu, ale teď jsem od toho očekával víc. Výrobce lehokol http://www.azub.cz/ nabízí štít na svá lehokola a tvrdí že kolu to dá 5km/hod díky lepšímu Cx (součinitel obtékání). To je ono, tak jsem jim napsal, ať mi pošlou jen to plexi, že ty držáky musím mít stejně jinak a výsledek:

Cx je možná lepší, ale při krátkých přízemních průletech a našimi přístroji (GPS) změna rychlosti není měřitelná. Možná na delších zimních tratích bez zásahů do řízení se to pozná,-možná. Štít je z lexanu tl. cca 0,6mm, takže velice pružný. Výsledek je ten, že to není pevná lopata, ale flexibilní záležitost, která při různých turbulencích prostě uhne, takže chvílemi okraje „pracovaly“ jako by si štít hledal tu nejlepší polohu a tvar na vítr. Odhaduji pohyb okrajů kolem 3-5cm. A zkoušel jsem opravdu téměř vše, od razantních wingoverů, až po pár koleček spirály. Nepocítil jsem, (snad tou flexibilitou) absolutně žádný vliv na letové vlastnosti. Ale teploučko je citelné. Na celém aranžmá se výrazným podílem zasloužil Palec. Měl jsem u něj na opravě Iveco (ještě mu dlužím) tak jsem to spojil. Stroj jsem měl v Ivecu,  plexi a pár trubek jsem vzal mámě do auta (jela na Pálavu s cyklisty) a hybaj. Ukaž kde máš COčko a běž si stříkat ty svý auta, byla má první slova. No asi něco nastříkal, ale první za mnou přibyl Oťa,(jeho syn), krátce na to už tam byl i Palec a tvořili jsme ve třech, nevydržel. Jenže to už byla sobota 31.10. a už jsem ten plánovaný trojúhelník (170km) kolem Brna, s třemi kanistry, a 28metrovým Plutem od Palca, nestihl.
A nyní slíbený
ZÁVĚR
Od září jsem musel poslouchat poněkud nesportovní poznámky mladých pilotů z předních míst Kameňa. Jako kdy něco dám atd. Chlapci, tak za prvé, já jsem JURY, takže závodím je když chci. Za druhé Kameň je především o tom podělit se o zážitky s kamarády, což tímto činím.  A za třetí:
KUA UDĚLAL JSTE LETOS,  PRO VYSNĚNÉ VÍTĚZSTVÍ,  NĚKDO VÍC NEŽ JÁ ????

Váš „JURY“
Roman
P.S.:
1) Jak jsem říkal, schůdnější bude pro příští rok udělat něco s pravidly, třeba spotřeba/kg pilota,  abych už konečně něco vyhrál.
2) jak to tak po sobě čtu, tak nemít kamarády, tak musím asi jezdit na kole. Tak Vám ještě jednou všem co jste pomáhali na mé cestě k vítězství děkuji. 