10:30 přijíždí z Drásova UNC. Nechtěl bych ho stopnout, je to jednosic a kolega jel celou cestu ve žlici.  Čekání na Michala a Tatry s hlínou krátily naše pokusy srovnat plochu tímto báječným strojem, nedá se s tím jet rovně, lítáte v tom jak lump v palírně a prej to nejde převrátit (to by se ještě vidělo). Kolem 11:00 dojel Michal s první Tatrou, sebral nám hračku, nějak to očaroval, že to rovně jelo a začal s úpravou plochy. Marek si sjel pro nádobíčko a s Pepou nás jen dráždily. Kolem 12:30 přijela žena a moji andílci dolaďovali drobné nedostatky po Michalovi s bobkem.  Opékání buřtů jsem se už neúčastnil, prej toho moc sežeru a tak mě žena odvezla ať nedělám ostudu. No a co na závěr: Michal se pochlapil a srovnání plochy je jen jeho zásluha, dalších nápadů se trochu bojím, ale snad to dobře dopadne, ale o tom až příště.

A vo tom to je Proksik