| Jak jsem se zase jednou málem posral |
|
|
Jenže průser, nahoře nebyl!! Byl skoro podemnou, takhle hluboko náběžku jsem neměl ani s Lubošem ve spirále. Ani nevím co se dělo, ale po propadnutí zaberu za řidičky a jsem z toho venku. Odlétám od toho místa co to dá a hlavou mi běží znovu co se dělo. Za kopcem už byla Želetava a tak jsem vytáhl foták a vyfotil OB1, což byl Milanův dům. Ten na dvoře nebyl tak jsem letěl ještě kouknout na František (místí plocha pro PPG) zda nebude tam. Ani tam nebyla ani noha tak jsem v GPS zadal OB2 a uháněl dál. Cestou jsem zakroužil nad domy kamarádů, ale nikdo nebyl doma tak nebylo komu mávat. Termika mi cestou pomáhala místy vydatně, ale už jsem skoro netočil a s rychlostí 50km/h letěl dál. Nad OB2 což byly Slavonie jsem měl 1100m/mořem a začal pocitovat zimu. Rychle jsem vyfotil a otočil to domů. Kontrola rychlosti a benzínu mě uklidnila a tak jsem se pohodlně usadil a vyrazil na poslední rameno trati. Jediné co mě dělalo starosti byl čas. Bylo po 17 hodině a já v 18 měl nástup do práce. Trimy šly skoro naplno a tak cesta pěkně ubíhala. Auto na letišti jsem už viděl a byl rád že to mám za sebou. Vyfotil jsem si celkový čas a šel dolů. Přistál jsem, vyfotil nádrž a uháněl do práce, kam jsem to stihl s 10minutovým zpoždění.
                  |