|
Tak jak je poslední dobou již zcela normální, že já jsem ten poslední který mně organizuje co budu dělat, nepřekvapil mě ani telefonát, email, zpráva na diskuzi a dopis od Berky, že v 9:00 musím být na Smradlavce, a že je to důležitý a když nepřijdu tak nejsu kamoš, že tam budou všichni atd., atd. Ráno je příjemných -12 no prostě idylka na zemní práce. Na Smradlavku dojíždím v 9:30 nikde nikdo jen Schulz, Berka a bratr Kočičák se opírají o lopaty. Opřel jsem se tedy také o svoji lopatu, to jen pro to , že nechci trhat partu a nerad bych byl osočen z flákání.
10:30 přijíždí z Drásova UNC. Nechtěl bych ho stopnout, je to jednosic a kolega jel celou cestu ve žlici. Čekání na Michala a Tatry s hlínou krátily naše pokusy srovnat plochu tímto báječným strojem, nedá se s tím jet rovně, lítáte v tom jak lump v palírně a prej to nejde převrátit (to by se ještě vidělo). Kolem 11:00 dojel Michal s první Tatrou, sebral nám hračku, nějak to očaroval, že to rovně jelo a začal s úpravou plochy. Marek si sjel pro nádobíčko a s Pepou nás jen dráždily. Kolem 12:30 přijela žena a moji andílci dolaďovali drobné nedostatky po Michalovi s bobkem. Opékání buřtů jsem se už neúčastnil, prej toho moc sežeru a tak mě žena odvezla ať nedělám ostudu. No a co na závěr: Michal se pochlapil a srovnání plochy je jen jeho zásluha, dalších nápadů se trochu bojím, ale snad to dobře dopadne, ale o tom až příště.
A vo tom to je Proksik
|
Seznam článků 
