Mám to kousek a luftem jsem tam ještě nebyl, vlastně na východ od nás lítáme velmi poskrovnu a teď už vím proč. Bo je to tam samé les, hluboký údolí a dole zase les, vlak a řeka. (a to ještě pstruhová) No a na přelomu léta, kdy je všechno zelený a na stromech hromada listí, to muselo napadnout jen šílence, že to bude výhled do propasti jak čapa. Ale konec skuhrání, až na jeden docela větší klesák právě nad lesy, kdy na plnej knedlík to furt klesá, byl vzduch naprostej volej. Sem se musím podívat na podzim a to až se listí zbarví dočervena a pak až spadne, to abych viděl konečně tu propast. Pěkné to bylo, zas budu chvilku hodnej ženo má, jen však do doby než zas začnou svrbět krovky.

a vo tom to je Proksík