|
Ahoj Vážená Jury, po posledním letu do Moravského Kameňa, který pro mě skončil úspěšně tím, že jsem doletěl do místa startu, ale vlasně byl neúspěšným, protože jsem musel plánovaný trojúhelník značně zkrátit, jsem se rozhodl ještě zabojovat a zkusit tak první místo v tabulce získat zpět. Radek je fajn kumpán, ale těch 90 bodů které mi nadělil svým posledním letem nemohlo zůstat bez odpovědi.
Povětrnostní předpověď vypadala slibně (ale to i posledně) a tak jsem se vydal na oblíbenou startovačku- model plac u Vrbičan. Už když jsem projížděl polabskou nížinou jsem z auta viděl sotva na 100 metrů, ale doufal jsem, že na vyvíšenině na které se Vrbičany nacházejí bude viditelnost lepší. Nebyla. S velmi smíšenými pocity jsem začal připravovat stroj a další potřebnosti s nadějí, že se mlha protrhá. No nestalo se tak.
 S pozdravem Marek Malý
Při mé první účasti na sletu v Býkovicích jsem s jednou skupinou lítačů startoval do mlhy. Moc dobře jsem si i teď po roce vybavil onu obavu ze střetu v mlze i velmi sklíčený pocit při dlouhém (4-7s.) průletu mlékem. Tenkrát mě do vzduchu vyžďuchalo přesvědčení místních o znalosti prostoru a kolega na vysílačce, který už byl nad mlhou a dalo by se říct, že se ujal funkce řídícího letového provozu. Úspěšně.
Vrbičany znám, v okruhu min. 500m nikde žádný sloup, strom ani jiná záludnost. Ve směru plánovaného startu bych takovýto volný prostor odhadoval minimálně na dva kilometry. Rozhodnuto! Jdu na to, odstartuju, dám plný plyn, budu se snažit udržet v tom mléku přímý směr a počkám až nastoupám nad mlhu. Pak budu mít vyhráno. Ale sakra!! Uvědomuji si, že musím vyfotit průlet startem. Myšlenky letí hlavou: mohli by mi uznat zápis z logeru, ten se přece používá i na jiných neméně důležitých závodech. No jo, ale tohle je Moravský Kameň! a tam je jasně psáno, že se fotí místo startu, otočňáky, cíl a pak i něco na víc. Musím tedy odstartovat a v dohledové výšce se otočit znovu nad start a vyfotit ho.
Pár svižných kroků a v cca 10ti metrech začínám točit zpět, vidím silnici, zapínám foťák a .. a vidím auto s flérou! Hurá, fotka snad bude i v té mlze rozpoznatelná. A zase ty dlouhé vlekoucí se vteřiny pod plným plynem a zrakem kmitajícím v nekonečné bílé tmě KONEČNĚ! Začíná se mi modrat před očima, zrak už se dokáže zaměřit na konkrétní bod, míjím hranici mezi nebem a .. a tím mlékem podemnou. Honem se chci rozkoukat, abych se nemotal, ale abych nabral správný kurz. Komíny elektrárny Neratovice jsou jako maják v moři bílé pěny. Říp na dvou hodinách mi napovídá, kde mohu případně hledat Roudnické letiště. To kdyby mě to nad tím mořem přestalo bavit, protože návrat na start nepřipadá v ůvahu. Ten totiž polhtily mořské hlubiny. Zkouším kolečko ve snaze se nad hladinou zorientovat a s myšlenkou letu trojúhelníku v opačném směru a pořadí. Ne, směr i plán zůstává původní a to hlavně z důvodu dobré viditelnosti plánovaného OB1. Onoho majáku.
Přibližně na půli cesty mezi startem a OB1 se hladina začíná rozestupovat a já rozeznávám mořské dno. Jsem za Roudnicí nad Labem. Pokračuji ke komínům a přelétávám úložiště ještě teplé škváry, kterou sem dopravují pasy. Očekávám nějakou termickou aktivitu, ale nedostavuje se. Naštěstí. Ono by to také mohlo být dost nepříjemné bydlo. Elektránu a její chladící věže oblétávám s uctivým odstupem a za OB1 volím špičku (nájezd) Neratovické komory. Z domácí přípravy si pamatuji, že pokud otočím právě tady a nasměřuji se na hlavní křižovatku v nedalekém Liběchově, tak získám kurz k OB2. V dáli za Liběchovem to vypadá opět mléčně a tak se budu muset posouvat po očima vytyčené ose od viditelného bodu k dalšímu bodu. Příští markou by mohlo být poutní místo Kalvárie poblíž Úštěku. Kalvárii bych měl mít lehce po pravé ruce. Po překonání mlhavých míst onu marku spatřuji hodně těžce po pravé ruce. No co, chybka se vloudila, musím lehce v pravo pokud chci nejkratší cestou k plánovanému OB2 letišti Bynovec. Pokud to k němu netrefím, nebo to nějak nepůjde, tak OB2 posunu nad zámek v Děčíně, kde jsem točil i při posledím letu do Kameňa.
Je to dobré, směr se mi daří srovnat, jako ukazatel mi slouží průlet přes Benešov nad Ploučnicí. Pohled na palivo vypadá více než uspokojivě a tak budu otáčet až nad Bynovcem. Majitele a provozovatele krásného letišťátka nikde nevidím tak tení komu mávat. V dalším směru podle plánu bych měl mít Děčínský Sněžník (loňský OB) po pravé ruce a dále pak celý hřeben Krušných hor. V levo se už budou formovat brdky Českého středohoří.
Po odletu od Bynovce to nad labskými pískovci docela drncá. Docela se mi to nelíbí. I je ve víšce cítit brzdící protivítr. No nesmím dopadnout jako minule, to to z Děčína taky neletělo a musel jsem operatině změnit trasu letu. To fakt dneska ne! Po překonání Labe zakusujícího se do pískovcových skal klesám do údolí k Jílovému. Je to tu mnohem klidnější a i je alespoň nač koukat. Sice asi dost lidí zapojených v pracovním procesu všedního dne štvu, ale soutěž je soutěž. I si jsem vědom, že letem v údolí nekopíruji přímku mezi OB2 a plánovaným OB3 za který bych tentokrát chtěl hlavní tribunu autodromu v Mostě, nebo výletní zámeček na okraji města, ale dopředný pohyb a klidný let má přednost. Vím, že tak jako tak budu muset křížit D8 a jestli to bude u Chabařovic, nebo o kousek vedle, není tak důležité. Další v trase jsou lázeňské Teplice a ty nejdou přehlédnout. Už mám na dohled letiště Ústí nad Labem, ale na špatné straně v plánované trase letu. Jsem si vědom vychýlení, ale pořád směřuji na jihojihozápad do srdce Severočeské hnědouhené pánve. I nad Teplicemi jsem si vědom odchylky. Vodárenská věž (ufo) nad městem je také na špatné straně. Za Teplicemi míjím zdejší letišťátko o kterém jsem neměl ani potuchy a na rukávu vídím přesný směr a přibližnou intenzitu potivětru. Ach jo!
Nořím se do hoobří (hovadsky obří) jámy, kde panuje na několika hoobřích bagrech čilý, krajinu devastující ruch. Až tuhle díru budou chtít po vzoru jiných zatopit, tak budou muset prokopat kanál k Labi! Na to nějaký krušnohorský potůček stačit nebude.
Vylétám z ďoury, nacházím na horizontu brdek se zámečkem na okraji Mostu a pokračuji v cestě. Pohled na palivo... sakra! zase ten protivítr! ten mi zase míchá kartami. Přibližuji se k Mostu a v levo už je pěkně vidět letiště Most. Intenzita protivětru je docela sílící a tak se při přízemním letu od keře ke keříku posouvám v před. Mám letiště po levé ruce, rukáv mi nenaznačuje, ale jasně ukazuje, proti čemu bojuji. I mostečtí paragáni zevlují u ubytovacích buněk. Aspoň mi nikdo nespadne na hlavu! Opět koukám na palivo a při pohledu na zámeček na kraji Mostu rozhoduji, že OB3 bude letiště. V momentě fotím, otáčím a vítr mám hned ze čtyř hodin. Už je trochu veseleji. V ose od mosteckého letiště k cíli mi stojí majestátní kuželovitý kopec u obce České Zlatníky. Vítr mě navádí, ať ho obletím z leva, ale to bych asi s čistým prádlem nedoletěl a tak musím ještě trochu zabojovat proti bočnímu větru a oblétnout ho z návětrné strany. Za tou homolí je teréní útvar - zlom- táhnoucí se v mém směru letu a tak díky jižnímu svižnému větru při volnoběhu regulérně svahuji až do míst, kde zlom mění sůj měr vůči mému. S víškou už moc neexperimentuji a opět nervózně čím dál častěji sahám po zrcátku. Ještě támhle ten hřeben a už by to mělo jen začít klesat k Třebenicím. Upínám své zraky na horizont.
Za hřebenem zjišťuji, že to s tím "jen klesáním" nebude až tak horké a tak ještě trochu trpím.
Nad obcí Chrášťany jsou menší brdky, dalo by se říct, že je to jižní úpatí Českého středohoří, nad kterými vidím kroužit dva profíky. Základna mraku je sice poměrně nízko, ale i taková víška -pokud bude zadarmo- mi určtě pomůže. Profesionálové mě mezi sebe bez remcání přijímají a je to fakt slušné svezení. To jsem na motoru ještě nezažil!
S velmi lehkou páčkou plynu sklouzávám z podhůří pod Třebenice a blížím se k povrchovému dolu na cement u Čížkovic. Na kraji dolu zkontroluji palivo a duď to tam zabalím, nebo se rozhodnu k přeletu. Uvnitř rozhodně přistávat nehodlám. Palivo jakš takš, tak jdem na to. Za cementárnou už se k Vrbičanům přitahuji i očima! Ale jo, jsem tu!! Ještě fotku průletu nad startem a bez otálení dolu, ať mi to nechcípne v zatáčce. No jo no, kdybych přilétl alespoň ve sto metrech, tak bych přistál odkudkoli. Vybavuji si loňský let do Kameňa, který se téměř celý odehrával v tisíci metrech nad startem. Když jsem směřoval k cíli, tak už nad Doksanama jsem vypnul a nad přistávačkou mi k vyklesání ještě zbývalo dobrých 400 metrů. To dneska to bylo proti tomu partizánské plížení!
Pohled do nádrže ve mě vyvolává smíšené pocity a nejsou špatné Jsem tu!
S pozdravem Marek Malý
Pilot: Marek Malý
Datum letu: 21.10.2011
Počátek paliva: 13 litrů
Start: model plac Vrbičany 10:33h
OB1: komora Neratovice 11:01h
OB2: letiště Bynovec 12:01h
OB3: letiště Most 13:14h
Cíl: model plac Vrbičany 13:57h
Zůstatek paliva: 0,5 litrů
Celková vzdálenost: 158,3 km
Doba letu: 204 minut
Spotřeba: 12,5 litrů
Průměrná rychlost letu: 46,6 km/h
Suchá hmotnost: 147 kg
Stroj: Nirvana Instinct
Křídlo: Jojo Wings MO.YO 26
Další fotky z letu jsou na webu: http://markus2m.galerie.cz/5478063-let-21-10-1011#81236901
|
Moravský KAMEŇ 2011 
