Včerejší let do Kameňa je za mnou, dnes jsem si naplánoval cestu na Jih od Smradlavky a kochačku po okolí. Vítr se skoro nehnul, start na jih je pro mne na Smradlavce ten nejoblíbenější a tak jsem ho ani neodflákl předčasným přibržděním, ale poctivě utíkal až to zvedalo. Vítr se ani nehnul, žádné drncání, prostě večení volej. Pouštím trimy, letím k Šikimu (osoba co kdysi lítala, papíry, motor, padák vše OK, jen je línej). Auto tam má, ani nevylezl zamávat lenoch. Přes Kuřim mám namířeno na rozestavěné Bauhaus. Kvůli CTR Brno Tuřady otáčím radši dřív a né až nad střechou a valím to na Brněnské prigl. Je opar a z fotek se toho vyždímat moc nedá. Od brna jsem napočítal 7 balónů. Zahajujeme mezi nimi slalom, kolem nás ještě krouží ultralajt a pasažéři v koši neví kam dřív koukat.
a vo tom to je Proksík
Ještě se mrknout na Chudčice a začátek priglu a alou k Čebínu, protože večer jdeme s kamarády na jedno a ti tam už uřčitě sedí. Zamávám, zařvu že už letím, (stejně z té výšky není slyšet) a valím na Tišnov. Tentokrák udolím o kterým Tom říkal, že to tady vždycky hází. Je večer, volej tak není co řešit. Na plný plyn stoupám z údolí, hází to tady a místama až dost. Nekecal. Jdu mu zamávat, ani nevylezl. Blíží se západ a bude čas přistát, takže na Smradlavku. Poprvé jsem to dal na kolena. Jestli jsem uklouzl, nebo si přišlápl speed nevím, klečím, padák mi klesá na motor a Kamil místo toho, aby fotil můj nádherný průlet proti západu slunce, fotí toto. Představa šňůr na výfuku docela děsí, tak nešetřím lichotkami na Kamilovu adresu a jeho poskakování kolem s foťákem. Nebylo to tak dramatické, ale co kdyby. Teď už jen vše sbalit a hurá na jedno, to bude chutnat.
a vo tom to je Proksík
|