Domů Seznam článků 2010 Proksík Problematika první pomoci s ohledem na motorový paragliding

Akce v luftě

Žádná akce v luftě :-(

Languages

Languages
TOPlist

Problematika první pomoci s ohledem na motorový paragliding Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 8
NejhoršíNejlepší 

 Celý svůj letecký život se setkávám, ať chci nebo nechci s leteckými nehodami a potom dlouho, velmi dlouho přemýšlím o tom, co se mohlo udělat jinak nebo lépe. Zejména mne trápí naše naprostá nepřipravenost na tyto události. 

Od školy do nás vtloukají pro naše potřeby, nepoužitelné metody sledování tepu na krkavicích a zjišťování dechu na hrudníku, nebo jak jistě někteří ještě pamatují v „zrcátku“ a teorie o stabilizovaných polohách. V současné době o naše znalosti První pomoci pečuje také LAA viz. seriál článků v PILOTU.
Náš sport však vykazuje jistá, byť na první pohled nepodstatná specifika, která si vyžadují i specifický přístup k první pomoci stejně jako naši účast při nich.

štěstí přeje připraveným marcello

 

 

A) Jako velmi zásadní specifikum považuji naše křehké sportovní nářadí s rotující vrtulí, které při nehodě podléhá značné destrukci a také značnou destrukci způsobuje. Navíc bývá plné benzínu a pod proudem. Bohužel je, až do konce mechanizmu úrazového děje pevně připoutáno k našim tělům. Vrchlík, sedačka i naše oděvy bývají z velmi hořlavého materiálu, což je vhodný námět k zamyšlení pro výrobce našeho oblečení a apel pro zlepšení stávající situace. Nejde jen o možný požár v případě nehody, ale v poslední době došlo k několika případům zahoření akumulátorů v krosnách za letu...!
Nečekejme na první tragický případ vznícení pilota a tlačme na výrobce a dodavatele oblečení, aby změnili uvažování.
Aby to nebylo tak jednoduché, místem našich nehod není jen pevná matička zem, ale i dráty, ploty, stromy a překážky všeho druhu včetně elektrického vedení vysokého napětí, což opět hrozí požárem, ale také vodní plochy.

B) Jako další specifikum považuji fakt, že se bohužel většina těžších úrazů neobejde bez zranění páteře což je vždy nutno beze zbytku respektovat při manipulaci se zraněným, zvláště v souvislosti se známou stabilizovanou polohou. Její nekritické použití by pro našeho zraněného mohlo být nebezpečné a způsobit zbytečné ochrnutí. Stejně tak varuji před smrtelně nebezpečným podkládáním hlavy v poloze vleže na zádech, které mívá na svědomí zapadnutí jazyka a udušení raněného.

C) Zcela odlišná je naše situace záchranáře v případě že letíme ve dvojici a jeden z pilotů má nehodu, i tuto situaci považuji za specifikum, které je třeba brát v úvahu. Nejedná se přece o dva cyklisty na lesní cestě.
Už to, že se pilot rozhodne nouzově přistát v neznámém terénu a pomoci zraněnému, zaslouží naši hlubokou úctu a patří do nominace na cenu Michala Velíška.

D) Jako další specifikum považuji naše přiblížení k zraněnému a čas potřebný k příjezdu rychlé lékařské záchranné služby na místo nehody. Náš postižený se obyčejně nenachází na přístupné komunikaci, ani v městské zástavbě s číslem popisným, které si záchranka rychle vyhledá, ale někde v krajině, v lepším případě v blízkosti startu nebo přistání. Proto je třeba očekávat delší dojezdové doby. Od toho se odvíjí nutnost v případě, že zahajujeme neodkladnou resuscitaci s postiženým nejen „tepat“, ale i „dýchat“.
Viděl jsem, jak sanitka dlouho bloudila po okolí, než nalezla místo, kde ležel zraněný pilot. Jindy byl vrtulník pod Ranou do 15 minut, asi proto, že to tam mají piloti za ta léta nalítané. Proto je ideální upřesnit místo nehody pomocí souřadnic. Celá řada pilotů již létá s GPS, podívejte se po ní bývá ve výbavě.
V situaci záchranáře (svědka události) se téměř vždy jedná o přesun během „po svých“na kratší či delší vzdálenost polem, vzrostlou vegetací, někdy do těžko přístupného křovinatého, nebo zalesněného prostoru často i vysoko do svahu. Může se stát, že od nehody do našeho příchodu uplyne poměrně dlouhý časový úsek vyplněný značnou fyzickou námahou. Naše schopnosti jsou po tomto výkonu značně omezené. Proto zjišťování tepu na krkavici nebo na zápěstí, případně zjišťování úrovně dýchání postiženého je zcela iluzorní. Únava z běhu k raněnému, naše tepová a dechová frekvence prakticky zastřou jakákoli objektivní zjištění na delší dobu a přitom nás tlačí čas. Nelze opomenou ani rozrušení záchranáře a jeho psychický stav.
Byl jsem svědkem, jak lidé v takových situacích zpanikařili, nejenže zapomněli, jak mají postupovat, ale nevzpomněli si na telefonní čísla, a zapomněli, jak se telefon správně používá. Na tomto místě si dovolím ještě upozornit na to, že někteří lidé bývají ve vypjatých situacích velmi aktivní nebo hysteričtí a mohou být pro zraněného i nebezpeční. Zvláště jejich nesprávně zažité postupy, které mohou bránit do „krve“a komplikovat tím snahu o záchranu zraněného pilota. V takovém případě nezbývá než si získat co nejrychleji respekt...!
Principy první pomoci publikované ve sdělovacích prostředcích zejména televizi jsou často zjednodušené, nebo vycházejí ze statistik tradičních záchranářů a jejich dojezdových časů, kteří zasahují v 80% u případů infarktu myokardu. Tyto případy mají také svoje specifika, ale nebývají obyčejně naším hlavním problémem.
Rozdíl je v přístupu, zda-li během resuscitace s postiženým dýchat či nikoli.
Jsem toho názoru, že při nehodách či úrazech našeho typu se s raněným dýchá nejen proto, že si ověříme průchodnost dýchacích cest, protože naše nehody obyčejně končí hubou v hlíně, ale i doba od nehody do poskytnutí první pomoci může být až nepříjemně dlouhá, jak jsem již popsal výše. Je však nutné provádět dýchání se správně zakloněnou hlavou, abychom postiženému vdechováním vzduchu do žaludku situaci ještě něstěžovali.
U infarktu myokardu a to ihned po kolapsu postiženého není po několik minut údajně nutné provádět dýchání proto, že se předpokládá, že v krevním oběhu se nachází ještě dostatek kyslíku. To ovšem platí, pokud někdo po zhroucení postiženého zahájí umělou masáž srdce ihned. Dalším důvodem je určitý odpor laických zachránců vůči cizímu postiženému při kontaktu „z úst do úst“. Naši zranění kamarádi však nejsou „cizí“ a pro případ, že přece jenom máte s tímto způsobem záchrany určitý problém, naleznete v autolékárničce resuscitační masku, která vám však kontakt s ústy postiženého spíše zkomplikuje .

To jsou jen některá specifika, jistě si vzpomenete na další, která si zaslouží zohlednit při tvorbě
první pomoci pro naše potřeby.
Rozhodně se necítím být jediný kompetentní, proto Vám dávám všem k posouzení a k diskuzi následující stručný text, ve kterém jsem se pokusil těch několik specifik respektovat nebo na ně alespoň pro zamyšlení upozornit. Budu velmi rád, když se k předloženému textu vyjádříte, nebo poskytnete rady jak jej zdokonalit.

Pište svoje názory přímo sem na Proksíka nebo na adresu Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Na závěr přikládám „samolepku NESER“, která Vám klíčové kroky při záchraně kamaráda rychle připomene.

 

 

(pravé tlačítko na samolepku - uložit obrázek jako)
samolepka

 

Bacha, někdo hodil tygra.

NESER aneb První pomoc v motorovém paraglidingu v 5 větách.

klíčová slova: stav bezvědomí-známka bezprostředního ohrožení života-má prioritu

Jsme přímými svědky nebo účastníky nehody a rozhodneme se neokounět opodál, ale pomoci, protože víme, že lidský život v případě zástavy dechu nebo srdce vyprchá během několika minut a žádná i seberychlejší sanitka nebo vrtulník nepřijdou včas. Totéž platí i v případě silného krvácení, kterého býváme svědky při otevřených zlomeninách dlouhých kostí rukou a nohou.

Proto platí, že i my se musíme dostavit na místo nehody co nejrychleji, i když ji máme na dohled.

Popadnout telefon a lékárničku z auta bývá velmi prozíravé, protože každá improvizace zdržuje. Je pochopitelně dobré vzít s sebou někoho, kdo nepropadá v případě problémů panice. Vzhledem k tomu, co nás pravděpodobně čeká, bude každá ruka dobrá. Mezi tím co my běžíme k nešťastníkovi, nastanou dvě věci.
Každý civilizovaný pilot ví, že má dát po nehodě svému okolí signál, že funguje a do jaké míry, nebo signál nevydá.
První variantou se zabývat nebudeme, i když i tady může pilot často potřebovat naši pomoc. Naštěstí bývá těchto situací většina a také většina lidí si v takovém případě ví docela dobře rady.

Vážné nebezpečí hrozí, když pilot nic nesignalizuje. Jsou to případy vzácné, ale o to nebezpečnější. Jedná se zřejmě o stav bezvědomí, které je považováno za známku bezprostředního ohrožení života. O to musí být naše úsilí intenzivnější a rozhodnutí zásadnější a rychlejší. Bezvědomí hrozí způsobit v krátké chvíli zástavu dechu a tepu, klinickou (bílé světlo na konci tunelu, které bude dle oznámení vlády v nejbližší době z úsporných důvodů vypnuto) a biologickou smrt.
Jsme li ve vzduchu a jsme svědky nehody pilota, který nic nesignalizuje a nikdo jiný není na blízku, je naše situace nezávidění hodna, velmi vážná a je jen na nás, jak se rozhodneme. Jestli nouzově přistaneme nebo využijeme nějakých komunikačních prostředků ke zprostředkování pomoci. Pochopitelně platí, že ochrana zdraví a života záchranáře je na prvním místě. Pokud se rozhodneme pomoc jenom zprostředkovat, hrozí první a druhá věta článku.


1) Neváhej a volej rychlou s lékařem 155 a/nebo hasiče 150, visím-li na drátech a stromech.
Neztrácíme čas a ihned voláme rychlou. Již v tomto okamžiku je přítomnost pomocníka k nezaplacení. Jeden telefonuje, druhý provádí první nezbytné úkony k záchraně. V případě, že pilot přerušil dráty vysokého napětí, visí na nich nebo na stromě, voláme hasiče -linku 150. Pozor na krokové napětí pod spadlými dráty (pro přiblížení šourat nohama jako babička). Co možná nejpřesněji lokalizujeme místo nehody, posoudíme možnosti příjezdu sanitky nebo přistání vrtulníku. Stručně sdělíme, co se stalo, a odpovíme na otázky dispečera. V případě potřeby nám může pracovník dispečinku poradit jak postupovat.

2) Elektriku vypni, pozor na benzín, vyprošťuj, hledej závažné krvácení a zjisti stav vědomí.
Vyprostíme zraněného ze sedačky, šňůr a padáku. Víme-li jak, vypneme akumulátor - pozor na vytékající benzín-hrozí nebezpečí požáru.
Během těchto úkonů se seznamujeme s rozsahem zranění, zejména hledáme tepenné krvácení a zjišťujeme stav vědomí případně známky amputace části končetin, které zajistíme. Dnešní plastická chirurgie dokáže divy.
Prozatím jsme zjistili například silné krvácení z končetiny a bezvědomí.

3) Stiskni tepnu v ráně a zastav krvácení - kapesník do rány, omotej třeba opaskem - PRIORITA.
Co nejrychleji zastavíme nebezpečné krvácení - má prioritu - tlakový obvaz - cokoli do rány a omotat třeba kusem padáku. Zaškrcení jen v případě neúspěchu. Noha se škrtí nad kolenem, ruka nad loktem - co nejblíže srdci, ale potom se opasek utahuje sakramensky pevně, jinak totiž paradoxně dojde ke zhoršení krvácení z rány. Za život ohrožující krvácení se považuje pokračující krevní ztráta převyšující 150ml za minutu.  
Při nehodách v našem sportu musíme vždy myslet na úraz páteře, ale bezvědomí je život ohrožující stav - má prioritu.

4)   Extrémně opatrně mě umísti na záda a zakloň hlavu, jsem-li v bezvědomí - PRIORITA

Pilota dostaneme šetrně na záda, po celou dobu manipulace se zraněným musí pomocník fixovat hlavu. Udržujte hlavu, krk a trup v jedné ose. Manévru velí zachránce u hlavy. Sejmeme přilbu, uvolníme dýchací cesty, odstraníme předměty z dutiny ústní, např. vyražené zuby, tak abychom mohli provést dýchání z úst do úst. Neustále stabilizujeme hlavu (myslíme na úraz páteře) a provedeme opatrně záklon hlavy, abychom uvolnili dýchací cesty od zapadlého jazyka.

5) Resuscituj, nečekej - opakovaně rychle stlačuj hrudník o 5 cm 30krát a dýchej se mnou 2krát - PRIORITA

Přistoupíme okamžitě a bez váhání zejména k obnově dechu a tepu tak jako by nedýchal a netepal.
Nezjišťujeme tep zraněného na krkavici ani nikde jinde. Stejně tak nezjišťujeme, zdali dýchá (naše vlastní rozrušení a únava z běhu k raněnému - naše tepová a dechová frekvence prakticky zastřou jakákoli objektivní zjištění) - ztráta času. Pokud ještě raněný lapavě dýchá tak za chvíli přestane dýchat úplně a v zápětí se zastaví i srdce!
Raději se soustředíme na správně provedenou resuscitaci. Zapomeneme na to, co vídáme v televizních seriálech - tam se jenom naznačuje. Při správně prováděné nepřímé srdeční masáži může dojít i ke zlomení některého žebra.
Po vyčištění dýchacích cest a záklonu hlavy provedeme 30 stlačení hrudníku ve velmi rychlém sledu v rytmu 100 stlačení za minutu a 2 vdechy z úst do úst. Ze všeho nejtěžší je provést účinně stlačení.
Klečíme, ruce položíme na sebe uprostřed hrudníku. Prsty vyvracíme nahoru tak abychom jimi netlačili na žebra. Ruce jsou v loktech propnuté a s rameny tvoří tvrdý a tuhý trojúhelník. Na hrudník tlačíme sice rukama, ale lokty zůstávají ztuhlé. Pohyb vychází z vaší horní poloviny těla, zejména ramen a směřuje kolmo dolů. Využívejte vlastní tělesné hmotnosti, ne síly svalů paží. Jen tato strategie vám umožní provádět resuscitaci účinně a dlouhodobě. Hrudník nutno stlačit dosti drasticky - cca o 5cm.

Resuscitujeme nepřetržitě až do příjezdu odborné pomoci (velmi vyčerpávající, zajistit pomocníky, střídat se) nebo do okamžiku, kdy raněný začne hýbat končetinami nebo mrkat.
Stručný a věcný výklad mechanizmu úrazového děje, byli-li jste jeho svědky, ocení každý profesionální záchranář, protože mu to pomůže lépe posoudit rozsah zranění, stejně tak jako informace o stavu a chování zraněného do jeho příjezdu.
Každý pilot by měl mít u sebe doklady, připravte je pro potřeby záchranné služby.

motto: štěstí přeje připraveným marcello


Udělej si samolepku -možno použít třeba jako nálepku na krosnu, nebo přilbu.

 

Tak toto je moje práce v Joomle. Snad se bude líbit.