V pátek večer jsme s Kamilem hodili tutovó domluvu, že ráno dovalíme na Smradlavku a probudíme tamní spící opilce. Dohodnuto v 5:00 si hodíme zvonek jestli má cenu balit nebo zůstat v betli. A zas je všechno jinak, v 5:00 volám Kamilovi, že to jde ať začne balit. Ten je už napakované a jede za mnou. Není nad ranní klid, snídani, vše si nabalit a zkontrolovat, kávička a cigaretka. Tak tentokrát klaplo jen to rychle naházet do auta. Dalším překvapením bylo, že nejedeme na Smradlavku, ale kamsi prý kousek za Dolní Loučky. Po 45min jízdě autem jsme konečně dojeli na polní letiště u obce Borová. Na letišti čistá 0, a nad obzorem horkovzdušný balón. Byla to asi ale nějaká novinka, letěl hrozně rychle, takže než jsme složili stroje, přeletěl nám nad hlavou a byl pryč. Poctivá ranní rosa, bezvětří co víc si přát. Ale do vzduchu jsme se vnutili. Z plánovaného výletu sešlo, ten balón byl standartní, ale trošku víc foukalo. Westernové městečko jsme radši neriskovali a motali se jen po okolí. Nahoře to nedrncalo jen se proti větru člověk doslova prokusoval. Sranda nastala až s přistávacím manévrem. Plocha byla za takovým malým brdkem, ten byl dost daleko, ale přeci jen to pěkně zahoupalo. Textil ale neposkvrněn, takže hajdy domů a večer snad už na tu Smradlavku. Po cestě zpět jsme konečně pochopili kde Marek Schulz bere tolik peněz na ten barák (foto přiloženo). Večerní polítání proběhlo, naštěstí beze změn a výstředností. Na Smradlavce panoval živý ruch, neb Tomáš tam pořádal jakýsi školení, či co, ale to se jistě dočtete na Berxovkách. Naše letka dala jen okružní let, odzkoušeli jsme komunikaci a se západem hajdy na zem. Pěknej zážitek je, když v luftě potkáš Miloše na AIRCHOPERU a ten na tebe bliká dálkovejma.
No, tentokrát to byla neděle jak má být, snad jich bude víc.
