FLYING HIPPOTAMUS - Létající hroch

Je 8:00 ráno Čebínského času. Chrním do peřin, kluci s ženou skotačí v kuchyni s přísným zákazem budit hlavu rodiny. V 8:03 zvoní telefon a v něm druhý Čebínský pilot oznamuje ženě, že mně má okamžitě vzbudit, že už má naložíno, že to pude a že mám dojet na Smradlavku. Jak jistě tušíte přísný zákaz byl porušen a po dvacetiminutovém úsilí se mé ženě podařilo nemožné. Byl jsem definitivně vzbuzen. Je 8:23 (opět Čebínského času, tento již nebudu specifikovat a je platný pro celý článek), kávička na balkóně, pohled na větrný rukáv, který ukazuje velmi proměnlivý vítr, naznačuje přítomnost začínající termické aktivity. No, než tam dojedu, bude to jak na horské dráze a to obzvlášť po minulém letu v cca 11hod nemusím. Medard slibuje večerní olej tak co plýtvat rodinobody - a to se vyplatí. Nápad po kratičké konverzaci s akademikem uzrál a tak jsem vyhlásil bojové letecké cvičení FLYING HIPPOTAMUS. V dobré víře varovat armádní a dopravní piloty jsem obvolal všechny patřičné úřady a požadoval zákaz letů všech dopravních a vojenských letounům. Střetl jsem se s nepochopením a kamsi jsem byl poslán i přes to, že jsem zaslal plánované letové trasy, výšky a dobu omezení. Snad ten název co já vím. S daleko větším pochopením jsem se, ale potkal u Vás pilotů motorových padáků. Mobilem, emailem osobně a dokonce i morseovkou se hlásili letky z celé jižní moravy a potvrdili účast na cvičení. Sraz byl vyhlášen na 17:00 letiště Smradlavka. V 17:30 přijíždím já a Tomáš. V 18:06 Marek. Z jihu kontakt Řičanské letky tak alou do luftu. 18:30 jsme všichni nahoře a hledám Tomáše, že poletíme nad ty Letovice, dle předchozí domluvy. Mara kope slalom, Tom nikde, no tak letím nafotit domovinu a pouť (kolotoče), které silně zůžily rodinný rozpočet (není nad domluvu). Nafoceno. Ve vzduchu volej, tak zpět a mrknou do Býkovic. Po cestě potkávám Marka a další, které jsem nepoznal. Za to mě poznal můj učitel Jarek a vzkazuje mi po Markovi, že když letím nízko nad zemí, sedím prej na to jak na haj.. záchodě (nohy od sebe). Druhý den jsme si vše vysvětlili, Jarek pochopil, že my, co nás příroda obdařila máme problém dát nohy k sobě. Po příchodu z toalety se červenal a ihned se omluvil, že byl sprostý. Vrátil jsem se na Smradlavku, chvíli se flákal po okolí a pak bezpečně přistál. Kluci sedali cca 10min za mnou. Co dodat, byl to jeden z překrásných letových večerů. Snad jich bude víc. A vo tom to je.

 Proksík