PROKS.PARAGLIDE

aneb , jak jsme zmokli s Proksíkem. (originální text bez úprav T. Berka dole pravda)

Je všední nudný den a uháním si to takhle odpoledne z práce k domovu, když mé bystré oko zahlédlo v obci Čebín obrněný kočár „ČEBÍN AIR FORCE“, kterak směřuje ke svému sídlu. V něm se kochal krajinkou sám velký Proks. Byl mnou tedy zastaven a po krátké přednášce o počasí, že dnes to létání asi nepůjde, že ta fronta je tady nějak rychle a že funí jak prase, jsme se rozhodli, že jdeme tedy na ryby. No a neboť jsem člověk zvídavej a na rybách jsem ještě nebyl přijal jsem tohle pozvání s úsměvem. No , ale protože mi to přišlo lehce fádní, jet jen ve dvou, tak jsem zburcoval i pana prezidenta naší letky pana Marka a posléze byl k nám do vozu ještě přivlečen pan Kamil (Čebínský člen). Proksík nabalil pruty a další nezbytné, ale podle mne zbytečné hovadiny na rybolov a na moji otázku co si mám vzít sebou já, mi jen suše odsekl. „ Vem rohlík,ty trdlo“.( to oslovení, trdlo, to mne trochu dostalo) a tak jsem si přibalil ještě tatranku a kuličkovku s laserovým zaměřovačem a ze pár dělobuchů. Co kdyby.

Na místo rybolovu ( někde v okolí Veverské Bítýšky ), jsme dojeli za soumraku. Klid , závětří, ptáčci vesele cvrkotali v nedalekém hájku, ryby na nás pokukovali z vody, kolegové rybáři na okolních březích uctivě kynuli, no prostě idylka. Jenže.

První vypadl z auta Marek a obsadil i ze svojí židličkou nedaleký pařez, za slovy, že tady bude mýt super výhled jak rozhodčí při tenisu a že na nás chce vidět z vrchu. Za ním jsem se vyrojil já a obsadil pozorovatelnu trochu dále od dění, neboť jsem ještě netušil, co se ode mne bude na takovém rybolovu očekávat. Dále vypadl Prosík a jal se rozbalovat svoje nádobíčko. Pak vystoupil i Kamil a hned se vrhl ke břehu, že si jde chladit pivíčka. A tam také objevil zapomenutou 10% Bráník. Tímto oné paní , která se tam později stavila, jestli tam někde nemá pivo, velmi uctivě děkujme, za příjemné zpestření našeho lovu.( těch 6,50Kč je pod lopuchem hned naproti tomu velkému šutru, vlevo). Proksík vytáhl jakéjsi kbelík, nasypal do něj Solvinu, smíchal to s vodou a začal tím znečišťovat vodní hladinu. Přišlo mne to trochu uhozený, ale on je přeci hlavní rybář, tak asi ví co dělá. Pak seskládal děsně dlouhej prut, něco tam na konci sesmolil a pak to vrhnul asi 10 m od břehu ze slovy „ kurňa, držte už chvilku zobák, jinak nic nechytnu ( do teďka mi nebylo náležitě vysvětleno, kde mají ryby uši). Chvilku jsme jen tak tiše seděli a čučeli do vody. Po asi 2 minutách, mne to přišlo trochu jako nuda a tak jsem si začal střílet s pistolky na pohupující se splávky na vodě, moc se to Proksovi nelíbilo, ale co mohl dělat? Vyhlásili jsme si soutěž, kdo se trefí nejblíž. 1.míst Kamil, 2. míst Marek, 3. Já a Proksík se zdržel střelby. Na moji otázku, jestli už rybaříme? Mi přišla jen strohá odpověď, „ Jo“ a na další moji otázku, jestli i já už rybařím? Zase jen „ Jo a nepruď“ s čímž jsem se již spokojil. Po dalších 3 minutách jsme si moc pěkně zazpívali ,pak prohnali nějaké ty kačenky na vodě no prostě nuda. Trochu rozptýlení vnesla až Marek , který se vrhl k prutům a ze slovy ,“ stejně je to už sežraný“ provedl zásek a vytáhl na břeh půlku rohlíka i z bahnem. Podrželi jsme s Kamilem Prokse, který nechtěl své drahocenné nádobíčko nechat nám na hraní a Marek začal nahazovat. Couvli jsme tedy o dalších 15m dál a Marek vrhnul. Byl to moooc pěknej hod až někam za keř. No a to bylo naposledy, co jsme viděli háček. a ryby furt nikde. No ještě, že bylo aspoň to pivo. V tom se začalo blýskat a pokapávat. To nás piloty ovšem nezastrašilo a tak jsme v rybolovu pokračovali. Pak se ale intenzita deště zvýšila a tak jsme se s Kamilem přesunuli do vozu, že i tam se dá rybařit a vzali jsme si z vody 3 vychlazený 12% pstroužky, a prováděli jeden zásek za druhým,( a pak, že neberou). Vyrušilo nás až mohutné bouchání od Prokse, že se chce taky schovat, před deštěm. Vyměkl. Nasedli jsme tedy do vozu a vyrazily k domovům. Marek, Proksíkovi ještě vytvořil pivní deodorant, jinak cesta proběhla v celku bez závad. Nicméně to byl moc plodném rybolov, jestli se tomuhle říká chytání ryb, tak si s toho udělám druhého koníčka. Jen nechápu na co jsme mněli ty pruty a tolik vybavení. No asi nějaká místní specialita. Jo a ryby? Ty jsme si koupili v Peny-márketu za 14,50Kč.

Jelikož jsem dobrák a kamarád, rád plním přání jiných i když ještě neví, že si to přejí. Rybařina byl opravdu můj nápad, s tím že vytáhnu kluky ven, posedíme V KLIDU popovídáme, pivka popijou a já je potom rozvezu domů. No uznejte není to ušlechtilé a nadmíru kamarádské. Už v autě kdy se navzájem předháněli kdo má sebou větší volovinu, mě bylo jasné že to nebude tak jednoduchý a v mé režii. Z auta jsem vystoupil jako první a radši se přesvědčil že tu není žádnej známej. Už hlučným příchodem k vodě jsme zvýšili naději na úlovek rybářům na druhém břehu o 100%. Rozdělat trochu šrotu, vysvětlit Tomášovi, že to není solvina, ztišit Marka s Kamilem, rozdělat pruty, zodpovědět mnoho dotazů (to né že by je to tolik zajímalo, prostě mě chtěli nasrat) a konečně nahodit. Po druhém zásahu kuličkou jsem velmi slušně kluky požádal o změnu cíle - chyba, nahozená brčka neušla jejich pozornosti a pak poznejte záběr. Dalších 30min. ti tři vyhlásili soutěž o to kdo mě víc nasere. Od zpívání, honění kachen, pokřikování na kolemjdoucí a neustálé vysvětlování Tomášovi, že jsem ještě nic nechytil a proč, jestli taky rybaří když sedí se mnou, a proč to nedrncá a nebo se to nehoupe, začalo konečně pršet a já pod záminkou deště mohl balit a odvést je domu. Další chyba, obsadili můj (podotýkám můj) vůz a začali chlastat. V této chvíli můžeme pozorovat jak se homo sapiens mění pouze v homo. Okna polepeny etiketami z lahví, všude plno blata a dokončil to Marek, který ve snaze nezmoknout skočil do vozu, hlavu si rozbil o sloupek a pivo (plné) o něco v autě. Chlapce jsem rozvezl domů a těšil se na druhý den očisty vozu. Ráno dojela deratizační firma vyhnala kočku, dvě kachny a jednu myš.

A příště, zlaté moje děti ty tahám jen z vody a vo tom to je Proksík