PROKS.PARAGLIDE

Dne 11.8 až 13.8 proběhlo na letišti v Ražňanech, na východě Slovenska, druhé kolo Mistrovství Slovenska v motorovém paraglidingu. Již předem nás upozorňovali, že je to tam divočina, ale vzhledem k neustálým nepokojům mezi naší Královskou letkou a Čebínskými barbary, nás jen tak něco nezaskočí a tak jsme osedlali Slávkova bělouše ( Citroen Berlingo) a vyrazili směr Prešov. Cesta uběhla vcelku uspokojivě, jen Slávovi dotazy,( kdy už tam budem a jestli může řídit), mě sem tam znepokojovaly a co chvilka jsem chtěl sjet ze silnice a spáchat sebevraždu, najetím do nějakého stromu, aby byl klid. Těch cca 500km uteklo jako voda a dorazili jsme v celku, na letiště, kde nás uvítal Marčelův karavan. Nabídl nám výtečné kafíčko, za což mu ještě jednou moc děkuji. (Mimochodem Marčelo, dělá moooc dobré kafe, a až jej na nějakém srazu spatříte, určitě ho poproste, vřele doporučuji).

Rozbalili jsme si stany, vyrobili přístřešek z igelitové plachty a fotbalové branky, která mrcha nechtěla stát a furt nám na něco,(někoho), padala. Bylo něco kolem osmnácté hodiny no a tak jsme nelenili seskládali si stroje a chtěli se ještě trochu proletět po okolí ,než to vypukne. Na náš dotaz, kdy bude brifing a kdy začínají závody, jsme byli odbytí větou, ať jsme v klidu a že není kam spíchat, a že oni na Slovensku to berou, spíš jako slet a pobavení , než jako závody. S touhle větou jsem se zžil, neboť opravdu celé závody se nesly v duchu naprosté pohody, bez zbytečných stresů a přitom jsme si jen tak lehce i závodili. Byli jsme upozorněni na všechna letová omezení a hlavně na rómské osady, kterých je v okolí celkem dost. Někteří domorodci, jsou na pohodu, ale někde jestli budeme nuceni přistát, tak tam máme všechno nechat a raději rychle prchat pryč. Jde prej i o život. Ale naštěstí naše stroje pracují vcelku spolehlivě a tak se nám nic extra nepřihodilo. Polétali jsme si po okolí, navštívili nedaleký hrad, poblbli v řečišti malebné říčky a navštívili, samozřejmě že ze vzduchu, i jednu nedalekou rómskou osadu,( to sem si nemohl odpustit J). Zhruba kolem 21:00 dorazil i Pavel Březina a závody mohly začít.

Připraveny pro nás byli hned dvě navigační disciplíny spojené z nějakou tou technikou a ekonomikou.( takže o zábavu na zítřejší den, jsme měli náležitě postaráno. Navigace spočívala v oblétnutí osmi otočných bodů, cestou hledat fotky a říct v kolik se vrátím na letiště, tam kopnout jednu tyčku a následně pokračovala disciplínou, přesnost přistání. Toť vše. Neboť počasí nám na tuhle úlohu příliš nepřálo, tak jí oblétli jen někteří závodníci, kteří se vraceli asi po hodině a půl pěkně zmoklí. Naštěstí se pak počasí umoudřilo a tak jsme si zalétali ještě nějaké ty slalomy a ještě přesnosti přistání no a na večer moc fajn navigaci, která byla pojata jako nádherný výlet po východním Slovensku. Spočívala v dolétnutí k jedné vesnici, tam najít fotbalový stadion a na něm tajný znak. Pak letět k jiné vesnici a tam zjistit, kolik je ciferníků na tamní kostelní věži, no a odtam letět mimo mapu a spočítat jakési útvary na jakémsi nádvoří. No prostě pohoda. Tři otočňáky, přes dvě hoďky kochání se, nádhernou krajinou a za naprosto špičkového počasí. Prostě bomba. Po přistání zpátky na letišti, už na nás čekaly opečené kuřecí a klobásové specialitky( a to místní fakt uměj moc dobře), pivíčko a místní lihové nápoje. Takhle nějak si představuji ráj na zemi. Supr polétání, fajn lidi , bezva počasí, famózní papání a bumbání no prostě špica.

Na neděli byla připravena další navigace s fotkami. Ale pro změnu, kvůli místním pilotům, ( kteří, a to celkem logicky), ty fotky znali ještě před startem, přibyli ještě tajné znaky a tak se síly vyrovnaly. Pak zase nějaké ty slalomy na letišti, (pro toho, kdo si chtěl zablbnout) a na odpoledne ekonomická disciplína pro termické piloty. Navigačku jsme, z důvodů deště nezvládli, ale poblbli jsme si dosyta na minimaxech a slalomech. No a na termiku také došlo. A neboť se už nenašlo moc pilotů, kteří chtěli ještě létat a někteří z nás spíchali již domů ke svým rodinám, tak se závody prostě ukončily a bylo. K předávání cen, mají na Slovensku také jednu zvláštnost,( ale určitě zajímavou a spravedlivou,) neboť aspoň nějakou cenu si odnese opravdu každý. Na stůl se položily všechny připravené ceny a každý si vybere dle pořadí v jakém se na závodech umístí, co se mu z toho nejvíce hodí. Takže první , kdo vyhrál jde první , pak druhej , pak třetí a takhle furt dokola, dokud na stole něco zůstává (já osobně jsem tam byl čtyřikrát). Cen bylo opravdu hodně, např DVD přehrávač, digi foťák, campingové vybavení, nádherné hrníčky, trička, peněženky, a jiné…….. Po rozdání cen a medailí jsme ještě všichni udělali skupinové fota, podali rozhovor Slovenské veřejnoprávní televizi STV, sbalili stany a hajdy domů.

Celkově musím konstatovat, že pohodovější závody jsem opravdu ještě v životě nezažil. Evidentně nás pan ředitel chtěl ULÍTAT, UCHLASTAT a UPAPAT. A faktem je, že se mu to celkem i dařilo. ( mám slabou vůli). Každopádně se moc těším na příští rok a určitě bych se tam děsně rád zase podíval.