Liga Motorového paraglidingu 2007 – o Vraní Pírko

 Dne 6. – 8. dubna proběhla na letišti Hranice na Moravě první kolo ligy motorového paraglidingu. Počasí nám vyhrožovalo, že se bude asi muset lítat a tak asi právě proto se tam sešlo relativně hodně závodníků. Hlavním organizátorem byl Láďa Proček (VRÁNA) což samo o sobě slibovalo velmi povedenou akci. Vždyť dlouhá tradice Vraních sletů, je jistojistě vrytá v paměti,  většině motorových padáčkářů. Řediteloval to, již osvědčeně, božský Zdenda.

Sraz byl již v pátek navečer, kde má maličkost dojela již po západu slunce, a tak jsem nestihnul večerní polétání. Na začátek jsme vyfasovali mapy a hned se dělala příprava na ranní navigační disciplínu. Ta byla vymyšlena opravdu rafinovaně. Hodnocený start, po té letět na první otočný bod, ten byl uprostřed  pole, kde se mnělo přistát, udělat si barevnou tužkou značku do mapy, pak zase odstartovat a letět na další bod, tam provést tu samou šílenost a pro jistotu si to zopáknout i na třetím otočném bodě. A odtam letět zpět na letiště. A pro zjednodušení, jsme dopředu ještě museli nahlásit v kolik hodin,minut a vteřin budeme zpět na letišti. Kdo se bál, že by eventuelně nemusel zvládnout čtyři starty za sebou, tak si mohl na těch otočných bodech jen kopnout do tyček a letět dál, ale to již bylo za méně bodů. Pravda je, že takhle po ránu, ty starty, v orosené trávě, za bezvětří, no nic moc. Musím ale konstatovat, že většina závodníků volila tu nejtěžší variantu a většinou úspěšně si fixovala značky po celém těle. A rozdíly v deklarovaných časech se opravdu lišili jen ve vteřinách.

Po přistání na letišti jsme si ještě švihli přesnost přistání. Pak se nám ale lehce rozfoukalo a tak zbytek dne již každý trávil po svém. Někdo ladil stroj, někdo jen tak zevloval po letišti. Přes den se nad letištěm poflakovali větroňáři , se svými stroji, takže se bylo pořád na co koukat. Večer se nabrýfovala disciplina s hledáním fotek po předem známé trati, jedním „touch and go“(letmo se dotknout zemně , nerozbít si hubu a valit dál) na trati a jedním tajným úkolem, známým až těsně před startem. Fotky byli celkem brnkačka, dotkni se a leť ve čtverci 5 x 5 metrů celkem taky, ale tajný úkol( spočítat oblouky pod železničním viaduktem) byl oříškem pro nejednoho závodníka. Pak jsme si ještě dali, pro změnu, přesnost přistání a bylo po závodech. Celkově musím konstatovat, že to bylo moooc příjemné polétání uprostřed Moravské Brány a určitě až bude zase možnost, tak se tam rádi přijedeme podívat.

 Akademik Berka Tomáš

hele myška	aha.. letět	a je dole, uf
Antea	auu	auu zase to koleno z války
všechen svůj majetek odkazuji svojí ženě a ...	co jsem to jenom sakra chtěl	když olej tak, tak Castrol, když Castrol, tak do huby. Aco tvoje rovnátka už jsi to přiznal
ten komín je krutej, že	chyťte mne	já tě roztlačím, chceš
jako bych tu nebyl	jestli nevyhraju, tak si mě nepřej	kdo mě chytne ten vyhraje
Marčelo	Marčelo v akci	Marčelo v zápalu montáže
něco je špatně	před startem	přednost z prava
fáma o zatmění slunce se chytla, alezpoň zdenál tomu věří dodnes	si to odkrokuju	start na lyžích (paraskiering)
tak co bude tam nahoře	že ba větry (přídavné turbo)	to je hader
to je ale štíhlost padáku	trochu kerosinu, feferonka a to by bylo aby to nebylo	uctivě se klaním ó nejvyšší
ve dvou se to lépe táhne	to to táhne, když to táhne a do toho si ještě zařvu